Serpent's Desire ➳

Nádraží King's Cross

Harrymu pomáhali rodiče s balením do Bradavic, zatímco Scatty si vše zabalila sama. Nahlas by to nikdy nepřiznala, ale mrzelo jí, že rodiče vždy upřednostňovali Harryho.
Přihodila do kouzelného kufru ještě hřebem a zrcátko. Když se ujistila, že nic nechybí, zavřela kufr lusknutím prstů.

Spokojeně se usmála na svou sovu, která se uvelebyla na jejím rameni.

,, Ještě se musím rozloučit s Lamontem, počkej tady Diablo"

Scatty dala Diabla do jeho klece. Pak otevřela okno a vyskočila z něj. Její pokoj se nacházel v druhém patře, normální člověk by si pravděpodobně zlomil nohu.
Ale Scathatch nebyla normalmí , byla jiná .
A to i ve světě kouzelníků.

Ladně dopadla na zem.

Lamont Cranston byl možná  starší muž, ale pořád byl ve výborné kondici.
Černé vlasy a tvrdé rysy byly typické pro jeho rodinu.

Lamont bydlel o pár ulic dál ,blízko lesa, Scatty tam doběhla za pár minut.
Sídlo Cranstonů bylo velké ale útulné. Kolem jejich pozemku se nacházela obří kamenná zeď, která chránila sídlo před nevítanými hosty a slídily.

Scatty došla k zlaté bráně a přiložila svou smaragdovou brož k zámku. Brána se otevřela bez jediného vrznutí a nechala Scathatch vejít.

Když se ocitla před hlavním vchodem, pohltila ji vlna nervozity. Posledně, když tu byla, což bylo minulý týden,se pohádali s Lamontem.

A ještě se neusmířili.

Zhluboka se nadechla a zazvonila na zvonek.

Dveře se prudce otevřely a Scatty se naskytl pohled na nejmladšího potomka Cranstonů.

Brian Cranston byl pohledný a charismatický chlapec . Tmavé vlasy měl mírně kudrnaté a modré oči mu dominovaly v obličeji. Tvrdé ,ale krásné rysy Cranstonů mu rozhodně kolovaly v krvi. Husté řasy a plné rty však dodávaly jeho vzhledu jistou jemnost .

Brian Cranston zde vyrůstal se svým strýcem Lamontem, zatímco jeho rodiče cestovali po Americe.
Občas mu poslali dopis s nějakým suvenýrem.
Jednou mu dokonce poslali jed, který dokáže zabít člověka pouhým přičichnutím. Rozhodně to nepatřilo mezi jeho nejoblíbenější dárky.

Brian byl Scattyn nejlepší přítel, kterému se se vším svěřovala, říkali si úplně všechno.
A i on letos poprvé nastupoval do Bradavic.

,, Scatty, rád tě tu vidím"
věnoval ji zářivý úsměv, který se proměnil v posměšný škleb
,, přišla jsi se usmířit se strýčkem ?"

Scatty protočila oči a povzdechla si.
,, .... Jo, pustíš mě teda dál ?"
Opřela se o rám dveří, a upřela na svého nejlepšího přítele nedočkaví pohled.

Brian se zasmál a nechal Scatty vejít. 

Ta se rovnou vydala tmavou chodbou do knihovny, protože věděla, že v tuhle dobu bude Lamont právě tam. Knihovna se nacházela na kocni temné chodby. Místnost byla přecpaná policemi starých knih a všeljakého harampádí. Většina věcí byla pokryta prachem, pravděpodobně na ně nikdo nesáhl celá století.                                                                                                                Na stěnách vysely vybledlé obrazy a gobelíny .            
Ve vzduchu se vznášela vůně jasmínu a santalového dřeva.                                                                                                        
Lamont seděl ve starém křesle pod oknem. Vedle něj na malém stolečku ležela kupa zažloutlých pergamenů a šálek zeleného čaje. 

,, Scatty, " Lamont na ni překvapeně pohlédl, pak se ale usmál ,, jsem rád, že jsi přišla. Něco tu pro tebe mám. "    

,, Oh, umm... Děkuji. "                                                                                                         Podal jí menší dřevěnou krabičku, kterou Scatty s rozpačitým úsměvem přijala. Úsměv ji ale brzo opustil, a nahradila ho vážná tvář.

,, Omlouvám se, za to co se stalo posledně. Neměla jsem tak vybuchnout, měl jsi pravdu..."             

,, Ale ne Scatty, to ty jsi měla pravdu. Máš právo vědět ,kdo je tvá pravá matka " pohladil ji po ramenou
,, a  já bych ti o ní rád vše řekl, ale měla by jsi se to dozvědět od svého otce."
,, Jistě, až na to, že tatínek mi nic    neřekne." namítla rozhořčeně Scatty a bez dalšího slova se vydala za Brianem.                                                                                                             ➢➢➢          

Bylo půl jedenácté, když se celá rodina přemístila na nádraží King's Cross. Scatty i Harry tlačili vozík s kufry a kleci se sovami uvnitř.
Harryho sněžná sova se jmenovala Hedvika, zatímco Scattyna černá sova se jmenovala Diablo jako ďábel. 

Někteří lidé se za nimi otáčeli a něco si šeptali mezi sebou. Určitě to bylo něco o Harrym Potteru, chlapci který přežil....

 
                                ➢

Na nástupišti 9 a 3/4 se to kouzelníky přímo hemžilo. Nedočkavé děti se loučily s rodiči a nakládaly své kufry do vagónu. Všude panoval zmatek a spěch.
Zanedlouho se k Potterovým připojili Blackovi a Lupinovi.
Zvláštní bylo, že všechny jejich děti byly stejně staré. Pobertové to však považovali za osud a štěstí.

Sirius a Reyna Blackovi měli dvojčata, Castora a Deimose. Scatty vždy vycházela víc s Deimosem, zatímco Harry trávil víc času s Castorem.
Oba svým způsobem připomínali jejich otce za mlada, ale Castor měl světlé vlasy po matce.

Remus a Bethany Lupinovi měli pouze jedno dítě, a to Nicholase. Nicholas měl vždy víc z matky než z otce.

Scatty se rychle rozloučila s rodiči a vydala se za Brianem. Procházela celým vlakem, a když už ztrácela naději, spatřila jej v předposledním kupé.
Zaplavil jí pocit štěstí a úlevy. Věděla, že bez něj by byla ztracená.

Seděl zamyšleně se sklopenou hlavou a v ruce žmoulal kus popsaného  pergamenu.
Náhle zvedl oči a jejich pohledy se střetly.
,, Všude jsem tě hledala " posadila se naproti němu ,, kde jsi byl a proč vypadáš tak zadumaně ? "

Bez jediného slova jí podal dopis, který celou dobu držel v ruce.
Dala se do čtení, ale celou dobu se mračila. Byl to dopis od jeho rodičů.

To co po něm chtěli jeho rodiče jí přišlo nepřípustné.

Vrátila Brianovi dopis a upřela na něj pohled.
,, Ať tě ani nenapadne na to kývnout " chytla ho jemně za ruku ,, nemůžeš mě taky opustit..."

Brian se podíval na dopis a pak zase na Scathatch. Nedokázal by jí opustit, tím si byl jist.

,, Nikdy bych tě neopustil " řekl a vtáhl jí do obětí.