Sami sobě otroky

I.

Pamatuji si, když jsme ještě něco znamenali. Byli jsme někdo. Teď už ale nejsme nic. Jen otroci doby počítačů. Jsme zalezlí v domech a necháváme se obskakovat roboty. Proč? Kvůli klidu, který máme? Nemusíme řešit problémy. Stupidní problémy, jako jsou domácí práce nebo jiné. Ne... Nemusíme. Jediné, co musíme je přežít. Ale jak přežít, když jsme už tak leniví něco dělat?

Už jako malý jsem nechápal tuhle dobu, jenž nadcházela. Stále jsem se vyptával svého otce: "Proč?" Na tuto otázku mi nikdy nebyl schopen odpovědět.

Když už jsem dospíval v pubertálního chlapce, propadl jsem počítačové technologii. Začínal jsem s jen nevinnými krádežemi přes internet a než jsem si stačil uvědomit, co dělám... Naboural jsem se do přísně tajných souborů. Souborů o jakési existenci x31A.

Do teď nechápu, co x31A znamená. Nepamatuji si ani, co jsem se tehdy dočetl. Proč? Protože krátce na to do našeho skromného bytu v Chakiu vtrhla robolicie. Určitě se teď ptáte, co to bylo? Představte si je jako Roboty vykonávající ochranu ve městě. Dříve tuto funkci zastávali lidé, známí jako policisté. Dnes tomu tak není. Dnes je vše jinak...

A. L. Sunders

Svět už není, co býval. Změnil se před desítky let. Stačil jediný zásah lidstva.

Na konci 20. století se hlavní orgány světa rozhodly eliminovat Animalit, horninu neznámé moci, kterou lidstvo stačilo prozkoumat jen z části. Hornina pro lidstvo, hlavně v období 19. století, znamenalo hodně. Disponovala nevyčerpatelným zdrojem energie. Však důvod, proč chtěli tuto horninu eliminovat byl prostý. Nevyčerpatelný zdroj energie v nepravých rukou by znamenal katastrofu. Obzvláště, když hornina, podle neznámých zdrojů, mohla být v určitých podmínkách umělou inteligencí. To znamenalo hrozbu. Orgány světově nejvýznamnějších států odhlasovaly skrytí kamene do té největší hloubky Tichého oceánu.

Veškeré úsilí však přišlo vniveč. Pár desítek let po shromáždění a svržení Animalitu do temných hlubin oceánu se objevil jeden muž, vědec, který chtěl využít moc kamene pro dobro lidstva. Podplacením několika důležitých osobností, byl schválen návrh pro znovu použití energetické suroviny.

Vědec netušil, že Animalit, před tím, než ho poslali na dno oceánu, byl dočasně deaktivován. Pokusy o jeho probuzení byly katastrofální. Uvolnění obrovského množství energie zcela změnilo naši planetu. Kámen k sobě přitáhl všechny kontinenty, které do sebe narážely.

Nový a jediný kontinent naší planety se stal peklem pro lidstvo, zvěř a faunu. Šedesát procent půdy se změnila v polopouště a pouště. Místa s bývalými deštnými pralesy se staly jediným místem na Zemi pro zemědělství. Aby lidstvo přežilo, museli se semknout. Vytvořily se nové osady s moderní technikou za pomoci Animalitu. Hlavní práci zastávali roboti. Našlo se ale pár výjimek, kterým se tyto vymoženosti nezdály a nelíbily. Ustoupili tedy do polopouští a více o sobě světu nedali znát.

Ovšem ale dokonalý sen bez práce byl v jistých ohledech noční můrou.

Malým pokojem, osvícený jediným světlem namodralé barvy z počítačů, se ozývá ťukání obrovské rychlosti do klávesnice. Unavené oči mladého chlapce sledují každičkou změnu na monitoru. Na okamžik se zastaví a čte si každičké slovíčko, jako kdyby viděl něco, co nikdy neviděl. "Co to je?" zamumlá si pro sebe a promne unavené oči. Pustí se znovu do psaní různých kódů, které mizí ihned po napsání. "Ale no tak!" vztekle bouchne do stolu a s povzdechem se opře do židle. "Jsme v řiti, kámo... V totální řiti. Zabijou mě." zakryje si tváře rukama a zakloní se. Následně se prudce narovná a pustí se opět do psaní. "Tak zkusíme okliku a-" zarazí se. Jeho počítač právě zhasl. Tohle nevěstí nic dobrého.

Do pokoje vtrhne banda robolicistů a světélky, z děr namísto očí, oslní mladíka za počítačem. "Anthonio Luigi Sundersi, jste zatčen!" ozve se z jednoho robota kovovým hlasem. "A sakra..." hlesne mladík a očima tiká po třech robotech zákona. Nakonec jeho pohled spočine na oknu, vzdáleném jen dva metry od něj a zároveň pět metrů od nich. Prudce se rozběhne k němu a proskočí sklem na ulici. Dopadne na zem ze druhého patra a s kulhavým krokem se rozběhne ulicí. Robolicie mu je v patách. "Na lidi nemáte, svině!" zasměje se mladík a běží dál svírajíc rty bolestí. Zahne do první ulice vpravo a popelnice co mu padly pod ruku přehodí za sebe, aby zpomalil ty za sebou. Ovšem si nijak nepomohl. Hned za druhým rohem ulice stojí několik robolicistů. Ve snaze zastavit před nimi a změnit směr Anthonio zakopne o několik krabic, co ležely na zemi, a padne přímo před kovové muže zákona. "Ksakru..." odkašle si mladík a hned do dvě kovové ruce vyzvednou za paže na nohy. Jeden robot před něj předstoupí. "Jste zatčen." ozve se kovový hlas. "No nepovídej..." protočí očima mladík a jeho záda okusí bolest elektrického obušku. Tělo se mu unaví a jediné co ho drží zvednutého jsou roboti. Vše kolem něj utichne. A nastane tma.

Silné otřesy, způsobující neklidný vítr v oblacích, háže se vznášedlem sem a tam. Mladíka jeden otřes doslova nakopne. Během toho, co se zvedá ze země, na kterou před okamžiky upadl, si mne levou rukou týl hlavy. Nahmatává tam nemalou bouli a ještě něco, co ho dosti znepokojuje. Kde jsou ksakru mé kabely, pomyslí si a prsty se snaží najít náznak alespoň jednoho kabelu, trčícího z jeho hlavy. Nic. Nachází jen kovové otvory, do kterých se bolestivě zasouvají. Až teď si všimne, kde je. Rozhlíží se kolem sebe a nevidí nic než malou celu.

Cela je velice jednoduchá. Nachází se tam lůžko, které spíše připomíná desku připevněnou ke zdi vznášedla. Nenachází se tu nic dalšího, ani objekt sloužící k vykonávání potřeby. Prostě nic. Jen lůžko a průhledné tři stěny, ve kterých proudí jakási modrá energie.

"Animalit?" vysloví mladík, jen co se do modrého světla zadívá. Fascinuje ho natolik, že má potřebu se stěny dotknout. Naštěstí ho ten nápad opustí dříve, než cokoliv udělá. Ustoupí od stěny a usedne na lůžko. Ihned na to složí svůj obličej do dlaní a neklidně poklepává nohou. Co ksakru budu teď dělat, pomyslí si. Náhle však sebou letoun trhne a mladíka to odhodí na zem. Těsně u stěny se zastaví a zírá do ní. "To bylo o fous." Poznamená si pro sebe a rozhlíží se. Jejich letoun zastavil. Motory se snaží zpět nahodit ale podle zvuku se dá domnívať jim to cosi zamezuje. Prudké otevření plošných vrat letounu zlehka vyděsí našeho vězně. "Halo?" Zvolá, ale pak ihned utichne. Do letounu kráčí několik mužů po zuby ozbrojené starými samopaly, které lidstvo přestalo používat před desítky let. Všichni jsou oblečení ve starých maskáčových uniformách a podle očí vykukujících spod šátků lze posoudit asijskou rasu. Jeden mlčky rukou naznačí pár povelů a zbylí začnou rabovat letoun. Dokonce i pustí mladíka, ovšem ne na dlouho. Jeden, zřejmě vysoce postavený chlap ho chytne za triko a prohlíží si ho. "Dejte mi pokoj!" Zasyčí mladík a hned na to dostane kopanec do břicha. Chlápek cosi pronese jedovatým jazykem a dva jiní muži podeberou mladíka a táhnou ho z letounu. 

Před jeho očima se rozprostírá poušť. Je to jasné. Banditi. S mladíkem muži trhnou a naloží ho do náklaďáku, kde mu dají dobrou noc pažbou od zbraně.