Pokud nejsi dealer9cukru nebo EXOT420 rozhodně NEČTI tento příběh... :)
Znáte ten pocit, když se všechno posere? Touka ten pocit zná až moc dobře. V její veliké rodince to moc neklape, proto se rozhodla objednat si sezení u místního psychologa. Věčné buzerování, vyjídání ledničky, vzdychání jejího syna, přítomnost strýčka Becharda a neustálé hraní komunistické písničky 'Běž domů Ivane' ji vážně lezlo na nervy.
Konečně nadešel ten osudný den a Touka dorazila do čekárny. Zdlouhavé sezení si zkrátila surfováním po netu. V čekárně sice bylo pár zoufalců, se kterýma se mohla dát do řeči, ale radši se věnovala mobilu. Během té púlhodinky zvládla utratit celou výplatu na Aliexpressu za různé blbosti, prohlédla si recepty Láďy Hrušky a neznámým způsobem se dostala na gay seznamku, kde našla Bobbyho v podprsence.
Konečně vešla do ordinace a pozdravila se s psychologem, který se jí představil jako Pavel Mokrý aka místní úchyl. Ordinace byla naprosto obyčejná. Teda až na pár nekrofilních obrázků, které Touka stejně viděla jako fleky, protože je úplně slepá, ale nenápadně si je vyfotila. Posadila se do křesla a sklesle vydechla.
Psycholog si nasadil brýle, upravil si těch pár zbývajících vlasů, párkrát se zatočil na židli s kolečkama a pak se s naprosto vážným výrazem podíval na Touku.
„Tak co se děje?" zeptal se jí Pavlík. „Moje rodina se děje. Je to tam na zbláznění. Moje manželka se zamilovala do mého syna, který šuká s půleným šmejdem a s tím divným uřvaným cholerikem."
„No...a kde je problém?" Pavlík ji nějak nechápal. V dnešní době se homosexualita tak moc neřeší, takže proč by kvůli tomu navštěvovala psychologa? Až na tu manželku to bylo docela normální.
„Vy to nechápete. Ten uřvaný cholerik má svůj fanklub, ve kterém je i Kirishima. Syn strýčka Becharda. No a samozřejmě má na toho cholerika crush. Strýček Bechard i Kirishima s námi bydlí v domě a sledovat Kirishimu jak v depresích fetuje obilí a píše ty jeho depresivní "básně" je vážně příšerné. Někdy mi ty básně posílá esemeskou!" pokračovala Touka.
„Tak proč nepřišel on, když má deprese?" ptal se Pavlík.
„Protože já trpím mnohem víc! Já mám deprese, protože mě manželka nemiluje a má radši mého syna, kterého miluje snad každý! To já v noci nemůžu spát, protože slyším vzdychání ze synova pokoje a pláč z Kirishimova pokoje! A do toho všechno ještě chrápání strýčka Becharda." řekla Touka a povzdechla si.
„Takže vaše manželka miluje vašeho syna, který chodí s nějakým půleným šmejdem a s divným cholerikem, na kterého má crush Kirishima, který je syn nějakého strýčka Becharda. Aby toho nebylo málo Kirishima je závislý na fetování obilí a posílá vám SMS s depresivními básněmi?" optal se psycholog a doufal, že na nic nezapomněl.
„Přesně tak, ale to není vše. Moje dcera Baka, která je zároveň moje máma si domů přitáhla přítele, který je tatér! Panebože tatér! Ten její Daniel je potetovaný snad úplně všude! Jak se jí to sakra může líbit?!" vykřikla naštvaná Touka.
„Počkat...je to vaše matka nebo dcera?" zeptal se nechápavě Pavlík.
„To byste nepochopil," zašklebila se.
„Dobrá...trápí vás ještě něco?"
„Moje prázdná lednička," odpověděla Touka smutně. „Kamarádka mé dcery k nám často chodí a vyžírá nám ledničku. A také má divnou úchylku na kaktusy! Vždycky je musím schovat, když přijde. Jak já bych chtěla normální rodinku," povzdechla si.
