ꜰᴏʀ ᴍᴀɴʏ ʏᴇᴀʀꜱ ɪᴛ'ꜱ ʏᴏᴜ ‣ 🆃🅰🅴🅶🅸 *.☽ .*

.1.

Nadšený řev, dav, záře která mě oslepuje.

,,Yoongi!" pomalu otevřu oči a vzhlédnu k šesti mím přátel. Stáli v jedné řadě držejíc se za ruce. Hlavu otočenou ke mě a na tváři jim hrál okouzlující úsměv. Usměju se a zařadím se do řady chytajíc ruku nejmladšího z nich. Ukloníme se a poděkujeme davu za dnešní večer. Dnes je totiž náš poslední koncert našeho turné, slané kapičky kutálejících se členům skupiny po tváři to jen dokazují. Dokazují to, že jsme to dokázali. Přistoupím k Jiminovi a obejmu ho. Přes rameno zahlédnu Taeho, jeho tváře byly mokré od slz, drtil v objetí Jungkooka. Jak kdyby vycítil, že ho pozoruji, zvedl pohled ke mě a my návazali oční kontakt, který trval pár sekund. Potom jsem uhnul pohledem. Nemohu říct, že by mi to bylo nepříjemný, jenom jsem nenáviděl pohled na někoho z členů brečet, trhalo mi to srdce. Pustil jsem Jimina a ten ještě jednou poděkoval davu. Měl jsem divný pocit, jak kdyby mě někdo sledoval. Rozhlédl jsem se tedy a spatřil Taeho který vzápětí uhl pohledem.

Když jsme dorazili do dormu, jakoby všechna nervozita a tíha, kterou jsme pár měsíců nesli z nás spadla. Vyšel jsem schody a mířil si to do pokojíčku, kde jsem za sebou zamknul a pomalým krokem si to mířil k oknu. Otevřel jsem okno a vzápětí si sedl na parapet. Chvíli jsem pozoroval hvězdy a přemýšlel. Jelikož dnes byl náš poslední koncert našeho turné, budeme mít víc času na spánek a vlastně na všechno ostatní. Z bílé krabičky jsem vytáhl cigaretu a jedním tahem prstu na zapalovači jsem ji zapálil. Vdechl jsem zabijácký kouř a s pocitem volnosti zase vydechl. Chybělo mi to.

Po delší době, kdy z jedné cigarety se staly tři, mi vyhládlo a já potichu scházel schody do kuchyně, abych nevzbudil ostatní členy. Byla tma a já vůbec nic neviděl. Na posledním schodu jsem špatně došlápl a o pár vteřin později jsem ležel na zemi.
,,No do prdele" sykl jsem a pokoušel se postavit. Když jsem dorazil v úplné tmě do kuchyně, nahmatal jsem vypínač a rozsvítil. V tu chvíli mi srdce vynechalo pár úderů.
,,Mám dostat infarkt?!" zvýšil jsem hlas na osobu tak, abych nevzbudil ostatní. O linku byl opřený Tae, v jedné ruce držel skleničku s vodou a druhou se podpíral.
,,Samozřejmě že ne, byla by to škoda" zasmál se a skleničku položil na linku.
,,Ha ha" zasmál jsem se ironicky a mířil si to k ledničce, ze které jsem vytáhl jogurt. Stál tam nehnutě a celou dobu mě pozoroval. Bylo mi to krapet nepříjemný, proto jsem znervozněl.
,,Co je?" zasmál jsem se ale on neodpovídal. Jenom se pomalým krokem vydal směrem ke mě. Skenoval jsem ho od hlavy k patě. Jeho vlasy mu padaly do obličeje, na tváři mu hrál úšklebek a jeho tričko na spaní mu bylo o pár čísel větší. Pomalu jsem začal couvat, ale on se zastavil. Na linku položil lzičku.
,,Nic" usmál se ,,Jen abys měl čím jíst ten jogurt" obešel mě a mířil si to ke schodům.
,,Jo a Yoongi" zadíval jsem se do místnosti ve které byla naprostá tma.
,,Nekuř prosím, zabíjí tě to" potom jsem jen zaslechl kroky mířící po schodech nahoru. Chvilku jsem zíral na zeď a snažil se pobrat co se teď stalo.
Dveře do pokojíčku jsem zamkl, vždy jsem to tak dělal. Lehl jsem si do postele a ještě chvilku ve mě hrálo zmatení. Pomalu jsem se vydal do říše snů.

----------------
Ten pocit, když kvůli tomuhle jdete spát v 5 ráno a ono se vám to neuloží:))