.3.

108 11 0
                                    

My feelings are strange and it scares me.

Otevřel jsem oči a promnul si je. Vyšvihl se do sedu a rukou šmatal po posteli hledajíc mobil. Zajel jsem rukou pod polštář a nahmatal ho. Rozsvítil jsem postraním tlačítkem displej a podíval se, kolik je hodin. Bylo 14:45. Pod hodinami bylo malé upozornění na zmeškaný hovor. Asi před hodinou mi volal Hobi. Zmáčkl jsem zelené tlačítko a mobil si přiložil k uchu. Jedno pípnutí, druhý, třetí a nic. Nezvedal to. Potom mi to docvaklo, oni šli vlastně nakupovat. Odložil jsem mobil a pohlédl z okna. Venku bylo zataženo a pršelo. Doufám, že jsou kluci někde schovaný nerad bych, aby jeden z nich onemocněl. Protřel jsem si znova oči, které mě štípaly a pomalu se zvedl z postele. Přešel jsem do koupelny a opláchl si obličej. Poté jsem pohlédl do zrcadla a zhrozil se. Mé oči byly napuchlé a zarudlé, jen jeden pohled by stačil aby všem došlo, že jsem brečel. Pokroutil jsem hlavou a prohrábl si vlasy. Zamířil jsem po schodech do kuchyně. Všude bylo ticho a nikdo nikde. Že by všichni odešli? Do skleničky jsem si z kohoutku natočil vodu a napil se. Přešel jsem k ledničce a otevřel ji. Nic moc tam nebylo, takže jsem vytáhl čokoládovou tyčku, která nejspíše někoho byla. Nevadí, pohlédl jsem z okna, venku už nepršelo, ale bylo zataženo. Mohl bych se jít projít a tu tyčinku koupit, než kluci přijdou domů aspoň si pročistím hlavu. Posadil jsem se ke stolu a vytáhl z kapsy u tepláků mobil a sluchátka, které jsem zapojil a začal poslouchat hudbu. Rozbalil jsem tyčku a vychutnával si ji. Hlavou jsem pohupoval do rytmu hudby.
Když jsem se chtěl zvednout ze židle a vyhodit obal do koše, svým rychlým pohybem jsem někoho nepříjemně praštil židlí. Otočil jsem se chytl se za srdce.
,,Já z tebe ten infarkt fakt jednou dostanu!" pravil jsem a trhaně se nadechl. Taehyung na mě jenom zíral držejíc se za koleno, potom zrak přemístil na obal tyčky.
,,To byla moje tyčka" pravil a narovnal se. Na chvilku se zatvářil vážně, ale pak jeho kamenou tvář narušil úšklebek.
,,Em jo p-promiň, chtěl jsem ji koupit, teda vlastně jdu ji koupit" usmál jsem se a pokračoval ,,A co tady vlastně děláš?"
,,No bydlim tu" zasmál se a já s nim.
,,Kluci šli na oběd a nakupovat, mě se nechtělo" dodal. Chvíli jsme tam jenom tak stáli. Poté se mi zadíval do očí a svraštil obočí.
,,Yoongi, stalo se ně-"
,,Hele, já už půjdu" skočil jsem mu do řeči a usmál se na něj. Chtěl jsem ho obejít a jít se převléknout, on mě ale chytl za zápěstí a otočil k němu.
,,Půjdu s tebou aspoň se projdu" usmál se. Prsty pak přejel přes moje zápěstí po celé ruce až k ramenu kde jeho ruka zastavila. Naskočila mi husí kůže a ucukl jsem.
,,Dobře, tak já se obléknu a můžeme jít" rychle jsem se otočil a odcházel do mého pokoje.
Zavřel jsem za sebou dveře a opřel se o ně. Ten divný pocit. Zase. Prsty jsem projel tu samou trasu ma mé ruce, kde se Taehyung dotýkal. Otřepal jsem se. Přistoupil jsem ke skříni a vytáhl z ní černé džíny s dírami na kolenou a černou mikinu. Prohrábl si vlasy a oblékl si tmavě modrou džínovou bundu. Do kapsy si schoval krabičku cigaret a vyrazil po schodech dolu kde už čekal Taehyung. Měl na sobě černé triko zastrčené v černých džínách. Jeho outfit doplňovala černá kožená bunda. Vypadal... Dobře? Prohlížel jsem si ho od spoda nahoru a pousmál se.
,,Můžeme jít?" zasmál se a vycházel ven ze dveří.

--------------------
Nevím, jestli má cenu v tomhle pokračovat ┐( ̄ヮ ̄)┌

ꜰᴏʀ ᴍᴀɴʏ ʏᴇᴀʀꜱ ɪᴛ'ꜱ ʏᴏᴜ ‣ 🆃🅰🅴🅶🅸  *.☽ .*Kde žijí příběhy. Začni objevovat