Sky Riders: Infernův hněv

Kapitola 3. Arnova "přítelkyně"

Arno tuto větu postřehl i přes jeho opilý stav. Jeho celé jméno totiž bylo Arno Jones. Přišlo mu to divné, vzhledem k tomu, že se o něj nikdy nikdo moc nezajímal. Ano, měl sice pár přátel z hospody, ale to bylo všechno.

Nikdy neměl moc chutě si dělat nové známosti. A už vůbec nepočítal s tím, že by ho tu hledala nějaká žena. Arno byl, co se týče žen, úplně neschopný. A proto si radši moc s ženami nepovídal. Když byl ale teď Arno ve svém opilém stavu, nepřemýšlel ani nad tím jestli mu náhodou nehrozí nebezpečí.

V tu chvíli co druhý barman řekl tamtu větu, ho osoba odvlekla ven a přitom mu řekla: "Tady radši ne." Arno se pořád divil a přemýšlel, co asi ta osoba může chtít, ale v jeho stavu to moc nešlo. Tak se na to prostě vykašlal a dál si popíjel pivo. Po chvíli se barman vrátil do hospody, ale bez osoby. Přišel ke svému mladšímu bratrovi. Napřáhl svou pěst, která po chvíli sedla na obličej mladšího bratra. Mladší bratr se začal potácet a po chvíli spadl na hromadu piv. Piva se na zemi rozbila, když se mladší bratr pokoušel postavit, uklouzl a ostrý střep od flašky piva se mu zarazil přímo do krční tepny. Mladší bratr na místě vykrvácel. Starší bratr si jen olíznul nechutně svou pěst a začal zase nalévat pivo.

Tělo tam nechal pak celý den ležet. Když se ho lidé včetně Arna, ptali proč to udělal, odpověděl jen: "Málem zaprodal můj život." Pak zase začal klidně nalévat a víc už z něho nikdo nedostal. Blížil se večer a Arno se rozhodl, že už půjde domů. Měl v sobě tolik korbů piva, že se barman divil, jaktože se vůbec dokázal postavit ze židle. Náš opilý hrdina Arno vyšel z hospody a rozhlédl se na obě strany. Nikde nikdo, proto vyrazil domů. I když byl na mol, pořád se vyznal v tom obrovském bludišti jménem Folderon. Když šel jednou malou ulicí, i přes svůj stav ucítil, že ho někdo sleduje. Všude okolo něj byly různé krabice s jídlem. Po chvíli přímo vedle něho spadne jedna krabice.
V místě, kde byla krabice teď stojí nějaká žena, která zaútočí nožem Arnovým směrem. Arno se ale přesně v tu chvíli skrčil a zvednul krabici, která spadla. Vůbec si neuvědomil co se děje a krabici dal k nohám té ženy. Ta žena znovu zaútočí jeho směrem ale Arno v sedě spadne opačným směrem než se trefila ta žena. Žena zasekne nůž do krabice. Když se Arno postavil, neudržel rovnováhu a spadl na tu ženu, když se pokoušela vyndat nůž z krabice. Arno se hodně zamotal, ale při spadnutí se mu povedlo zůstat na nohou. Žena spadla na další krabice zády, její nohy byly ještě chvíli ve vzduchu. Tím pádem při dopadu srazily nůž a vystřelili ho z krabice do vzduchu. Nůž rychle padal přímo na tvář té ženy. Těsně nad zemí ho jakýmsi způsobem zachytil přímo za rukojeť. Arno už pomalu vystřízlivěl a už začal pomalu chápat co se stalo. Nůž někam odhodil a pomohl ženě vstát.

Žena se na něj udiveně podívala a nechápavě řekla: "Proč...proč mi pomáháš?" Arno se na ni s klidem podívá a poví: "I když si se pokusila o něco zlého, odpouštět je většinou to nejlepší, co můžeš udělat. Přísloví které vyznačuje naši Flonasii. I když se už nerodí tolik dobrých lidí jako dříve, proč bych já nemohl být výjimkou?" Žena začne přemýšlet nahlas: "...mohla bych tě teď hned zabít..."

Po chvilce se otočí a podívá na měsíc, což obvykle nedělá, otočit se k nepříteli zády, by mohla být ta poslední chyba, co kdy uděláte.
"Ne.... MUSÍM tě zabít...žádné slitování být nemůže..."
Arno se na měsíc taky podívá a pak promluví: "Pokud mám dnes zemřít, ať je to prosím důstojná smrt. Mohu se zeptat... vy jste z Wazzerothu...království ohně, že?" žena neodpoví. V ruce svírá nůž a hledí na měsíc. Jen přemýšlí, proč ho ještě nezabila. Arno se na ni dívá. Pak se jí s úsměvem zeptá: " Proč mě chcete zabít? Je sice umění zabíjet, ale ještě větší umění je nechat žít." "To říkáte jen abyste si zachránil život...je mojí povinností vám život vzít...můj klient si o to žádal." "Ale já nemluvil o sobě...mluvím o lidech, kterým příště vezmete život..."odmlčel se "A když už jste mi chtěla vzít život, proč jste to tedy, ještě neudělala?" "To...to já nevím...měla bych to napravit." "Poslužte si, ale mám takový pocit, že přes takovou shodu náhod, si osud nepřeje aby jste to udělala." Žena chvíli přemýšlela a pak odešla pryč. Arno postavil všechny krabice na své místo a v klidu šel domů. Otevřel dveře od svého poměrně velkého domu. Dům měl všechno základní: koupelnu, obývák, ložnici, kuchyň, záchod, ale hlavně pracovnu, ve které Arno trávil většinu času. Arno se šel napřed umýt do koupelny, ale pořád měl ten pocit, že ho někdo sleduje. Když se v klidu umyl a oblékl do nočního, okamžitě skočil do postele a jemně se přikryl. Arno poté okamžitě usnul.

Ráno se Arno probudil. Rozhlédl se po místnosti a s velkou kocovinu se pokoušel přemýšlet, jestli to, co se stalo včera, nebyl jen divný sen. Pak se ale, podíval na svou ruku. Byly na ní oděrky od kamenů, na které včera Arno spadnul při útoku té ženy. Arno si zase vzpoměl na tu myšlenku že by odešel z města. Po chvíli bylo rozhodnuto. Arno se oblékl a začal si balit věci.