My falling angel

Část třetí

Odemkla jsem dveře do domu a zamířila do kuchyně. Tam jsem však zůstala stát jako solný sloup...

Něco se dělo.

Poznala jsem to podle toho, jak babička s dědou seděli za stolem a něco řešili. Jakmile si mě všimli ztichli a já odložila tašku s nákupem.

Babička se zvedla a začala uklízet nákup a jako vždy, děda se zhostil mi říct, co se děje.

"Melody, máme nečekanou návštěvu." Řekl. "Bylo by lepší, kdyby jsi ho viděla, než ti vše vysvětlíme." Podíval se na babičku a ta kývla.

Říkal ho?

Následovala jsem dědu do druhého patra, kde jsem měla já pokoj a byl tam malý pro hosty. Naproti němu jsem měla vlastní koupelnu. Druhé patro bylo vlastně celé moje.

Vešli jsme do malého pokoje pro hosty, kde na staré dřevěné posteli ležel mladík asi stejně starý jako já. Černé vlasy mu spadaly do zavřených očí a měl na sobě přikrývku. Ta ho však zakrývala jen do pasu, takže jsem viděla jeho prodrané bílé tričko se stopami krve na rukávu a zádech.

"Co se mu stalo?" Zajíkla jsem se potichu.

Děda mi položil ruku na rameno. "Až se prospí řekne nám to." Podíval se mi do očí. "Zaklepal nám na dveře. Opíral se o ně a měl na sobě pouze tričko a kalhoty. Neměl ani boty či ponožky. Poprosil nás o pomoc, jestli u nás nemůže přespat. Helen ho zavedla do pokoje a on okamžitě usnul."

"Dobře. Budu ho hlídat, kdyby se s ním něco dělo." Špitla jsem.

Kývl. "Jsi moc hodná. Máme tě rádi."

(/(/(/

Po teplé sprše, kdy jsem se pořádně ohřála z té zimy venku jsem na sebe natáhla upnuté kalhoty, bílé tričko s dlouhým rukávem, které jsem do kalhot zastrčila a vlasy si spletla do dvou copů.

V chodbě jsem si vzala hnědý teplý kabát, vysoké hnědé kozačky a do kapsy dala peníze, klíče a mobil.

"Babi, jdu s Bennym na tu večeři." Řekla jsem otráveně a ještě nahlédla do obýváku, kde babička seděla v křesle a četla si.

"Dobře. Vrať se do dvanácti domů."

Do půl noci? Fajn, to doma budu stoprocentně do osmi.

Venku už na mě čekal Benny ve svém autě. Rychle jsem nasedla a vyjeli jsme.

(/(/(/

Večeře s Bennym dopadla celkem v pořádku, nakonec jsem se vrátila doopravdy v osm. Benny povídal o své práci, kterou začal v září. Pracoval v jedné firmě jako počítačový mechanik a prý to tam je zajímavé.

Mě by to rozhodně nebavilo. Počítače a já nejsme takoví přátelé. Jsem ráda, že umím pracovat s mým noťasem.

Uvítal mě jenom děda, protože babička už spala a já jemu popřála dobrou noc taky. I s kabátem jsem vyběhla schody do svého pokoje a potichu zavřela, abych nevzbudila neznámého mladíka ve vedlejším pokoji.

Zajímalo by mě, kdo to je a hlavně co se mu stalo.

Mohl ho sem někam blízko dotáhnout nějaký gang a zmláceného ho nechali ve sněhu nebo mohl být v nějaké pouliční rvačce a doploužil se až k nám. To je ale blbost, protože nejbližší město je půl hodiny a to autem. Navíc mi hlavou pořád létala myšlenka, proč šel k nám. Nebyli jsme jediní, kdo bydlel takhle na okraji města.

Odložila jsem kabát k topení a z něj vypadlo peříčko.

Vzala jsem ho do ruky a přejela po praporu peříčka, lesklo se jako rozžhavené zlato, ale konce, jakoby se pomalu zbarvovaly do černa. Ta černá tam nebyla tolik jako před tím. Teď krom trošku vršku tam bylo i po okrajích až to třetiny celého pírka. Pořád to však bylo nádherné. Položila jsem ho na noční stolek a aby se někam neztratilo jsem ho dala pod knihu.