What doesn't kill you makes you STRONGER! (FF. One Direction)

Reality

Stále pohled Liama:

Vzal jsem mi skleničku a šel si sednout do obýváku. ,, Ježiši." vykřikl jsem. Hrozně jsem se totiž lekl Nialla ležíčího na gauči a na zemi na koberci.... Awww......ležela Twii schoulená v klubíčku a tiše oddychovala. Nemohl jsem ji tam nechat ležet, už tak ji budou bolet záda. ,, Twi." jemně jsem s ní zatřásl, stejně jako ona v mém snu. ,, Hugh, tati nech mě ještě chvilku." zamumlala. Musel jsem se pousmát, byla tak... Aww... ,,Twii, to jsem já probuď se." zatřás jsem s ní trochu víc. ,, Áááááá." zakřičela a vytřečtila oči. Následně se rozesmála. Ježiš ten její smích, jo. Jsem v tom až po uši. ,, Promiň, promiň, jen no, nezlob se, ale vypadáš hrozně." chechtala se. ,, Jak hrozně." řekl jsem naoko uraženě. ,, No, Rudý oči, pod něma kruhy, napuchlý tváře, tobě se něco zdálo že jo?" ona mi čte myšlenky nebo co. Kývl jsem hlavou. ,, Usměj se, tohle není ten vysmátej Liam kterýho znám." pohladila mě po tváři, zčehož mi naskočila husí kůže. Najednou ucukla. A šáhla mi načelo. ,, Ty máš pěknou smůlu, taky to není ten zdravej Liam." tvářila se hrozně ustaraně. Taky jsem si položil ruku na čelo, měla pravdu, vžďyť já hořím, doufám že to není chřipka, protože zítra máme tady v Londýně koncert. ,, Máte teploměr?" zeptala se. Kývl jsem. ,, Tak se změříš jo." musím uznet že je autoritativní. Jedním slovem, jsem na ní nenašel ještě žádnou vadu. Je báječná, je to holka mejch snů. Zavedl jsem ji do svého pokoje a už jsem chtěl jít pro lékárničku. ,, Ne, lehni si, já to udělám." zarazila mě. Usmál jsem se a lehl si tedy do postele. Za chvilku se vrátila. ,, Na, změř se a já jsem za chvilku tady." usmála se a zmizela ve dveřích. Za chvilku přišla se sklenkou vody a nějakou tabletkou. Natáhla se pro teploměr. Zatvářila se ustaraně. ,, Skoro 40." poznamenala. ,, Na, spolkni to a snaž se to v sobě udržet." podala mi skleničku a tabletku. Nadechl jsem se, hodil si tabletku do úst a rychle jsem ji zapil. V ústech jsem ucítil odpornou chuť. Zvedal se mi žaludek a zatl jsem všechny svaly v těla. Sedla si na okraj postele a vzala si moji ruku. Palcem mi přejížděla po zápěstí. Při jejím dotyku jsem se rozplýval. ,, Twilight, já, no musím ti něco říct." zašeptal jsem. ,, Poslouchám." podívala se na mě. ,, Já,no je to trapný." koktal jsem. ,, Neboj, řekni mi to." usmála se. ,, Já se do tebe zamiloval." hlesl jsem. ,, I já do tebe." usmála se a zčervenala. ,, Bože to byly nervy." usmál jsem se. ,, Z čeho." ,, Z toho jestli mě budeš chtít." zadíval jsem se do země. ,, Hlupáčku." rozesmála se. Obejmula mě s přitiskla se na mě heboučkýma rtíkama. ,, Chytneš to." zasmál jsem se. ,, To je jednou, už měsíc chci tohle udělat." Sedla si na mě obkročno. ,, Slez prosím." udělal jsem psí oči. Jen pokroutila hlavou.  Jemně se zavrtěla. Jen jsem přivřel oči a slastně zasténal. Zavrtěla jsem se pořádně, cítila jsem jak mi v kalhotách "něco" roste. :D ,, Twii, netrap mě." zasténal jsem. ,, Neboj." hlesla. Zase jsem se probudil, néééé další sen, To je nasnesitelný, pořád se mi o ní zdá. Počkat, proč spím v koupelně? To jsem tady usnul, nic si nepamatuju.

Pohled Twii:

Ach jo, vzdávám to, není možný ho vzbudit. Abyste věděli o co jse, tak po tom co Liam spolkl tu odpornou tabletku tak běžel na záchod a nějakým záhadným způsobem usnul opřenej o zeď v koupelně. Asi hodinu jsem se ho pokoušela vzbudit a pak jsem to vzdala. No nic jdu zavolat Paulovi, že Li zítra nepřijde. ,, Ahoj Paule, tady Twilight." pozdravila jsem ho. ,, Jé, Twii, konečně ses ozvala. Myslíš jako Liama Payne?" ,, Jo myslím toho Liama z One Direction." ,, A jak to víš?" ,, Tak trochu jsem se s nima skamarádila na taťkový párty a s Niallem sme se včera koukali na horror a trochu jsme usnuly. No a ráno jsme zjistila že Li má asi chřipku." ,, Aha. Tak díky, když tak to připoměň ostatním." ,, Jo jasně, ahoj." zavěsila jsem a vrátila se do koupelny. Uff, konečně je vzhůru. ,, Ty Twii. Jak jsem se dostal do koupelny, pamatuju si jen, že jsem spolknul něco odpornýho." zmateně se rozhlížel. ,, No po tom co jsi spolknul tu tabletku na chřipku, tak jsi letěl na záchod, a kdyžs hodil celou večeři, no víš kam. Tak jsi usnul opřený o stěnu, snažila jsem se tě asi hodinu probudit, ale nešlo to, jo a volala jsem Paulovi, že zítra nepřijdeš na zkoušku." ,, Odkud znáš Paula?" ,, No, jak to říct, před 3 lety, dělal manažera mě." koukala jsem se do země. ,, Ty, jsi zpívala?" ,, Jo, ale pak jsem toho nechala, bylo to hrozný, hateři, a management, no, koukej k čemu mě dohnali." vyhrnula jsem si rukáv, a odkryla tak, už skoro neviditelné jizvy od žiletky. ,, Bylo to hrozný, jako bych žila v kleci, od tý doby jen písničky skládám, a zpívám si tak akorát ve sprše." uchechtla jsem se.