Dračí jezdci

III.

"Sakra...tohle není dobrý..." Proletělo mi myslí a a úplně jsem ztuhla. Mírně jsem se otočila. Je to muž, ale nevidím mu do tváře. Má dlouhý plášť s kapucí která mu překryla obličej, mimo jiné má většinu oblečení černou a za zády má dva překřížené, krásné meče. "Že by mě chtěl zabít? Nebo mě jen chtěl upozornit na to, že mám jít pryč?" Řekla jsem si v mysli. Neuplynula ani sekunda co se mě ten muž chytl, ale cosi mi říkalo, že je něco špatně. Chytla jsem jeho ruku a sundala si ji z ramena. Pak jsem začala co nejrychleji utíkat k lesu. Běží za mnou. Je rychlý, určitě mě dožene. Co pak? Nevypadá na to, že by se mnou chtěl jít na čaj. Teď by se mi hodilo vědět jak používat magii. Plán A : co nejrychleji zdrhat k Arrise a pak odjet domů...Plán B: udělat cokoliv ať mě nezabije - i když by bylo pro mě celkem fajn zemřít...ale někteří lidé mě potřebují, potřebují doktorku nebo někoho co jim pomůže přežít v nemocech a to jsem já. Nejvíce ti chudí kterým je jedno kdo jsem hlavně, že pomůžu. Nikdy bych si neodpustila tolik smrtí  nevinných lidí jen kvůli mě.

Za chvíli už jsem byla u Arrisy. Dala jsem nohu do třmenu, přehodila jsem nohu přes její tělo a co nejvíce to šlo jí pobídla. Přiběhl později, to je moje štěstí...ale ne...on tam má koně. "Rychleji Arisso! Rychleji!" Řekla jsem jí a jako kdyby mě slyšela zrychlila. Tryskaly jsme lesem a projížděli známými cestičkami.

Přijeli jsme domů, Arissu jsem jako vždy dala do svého boxu a dala jí trochu najíst i napít. Šla jsem domů. Nebylo tam úplně nejtepleji, ale když jsem zatopila v krbu tak se to tam všechno po nějaké době zahřálo. No a teď jsem přišla na řadu já. Mé mokré, špinavé oblečení a já zmrzlá na kost...ano...nebyl úplně vhodný nápad dát si košili, ale kdybych si nezapomněla plášť tak by bylo všechno v pořádku, no...nebylo. Pořád mi vrtá v hlavě kdo je ten muž zahalený v černém plášti. Co po mě asi chtěl? Teď od trhu. Ohřála jsem si vodu a tu dala do celkem velké vany. Pak jsem se svlékla a šla se umýt. Špinavé oblečení jsem nechala na potom. Bylo hrozně příjemné, když jsem se zmrzlá položila do teplé vody.

"Jo, teď už jsem čistá i zahřátá dost." Řekla jsem si asi po deseti minutách pololežení a omývání se ve vaně. Utěrka jsem se a nahá přešla ke své skříni kousek od postele. Vytáhla jsem si rudě červenou košili která byla mimochodem mnohem teplejší než ta předchozí a k tomu tmavě hnědé úzké kalhoty. Spodní prádlo snad popisovat nemusím. Ze svých světle blonďatých vlasů jsem si učesala drdol a některé neposlušné pramínky vlasů mi padaly do obličeje. Občas jsem si je dala za uši, ale stejně jsem je za chvíli zase měla zpět ve tváři. Sahala jsem po tričku a naráz jsem viděla jak se pohla klika. V ten moment jsem měla pocit, že mi vyskočí srdce z těla. I když bylo zamčeno, měla jsem hrozný strach. S klikou někdo za dveřmi začal neuvěřitelně smýkat  nahoru  a dolů. Sic jsem se bála, že každý okamžik se dveře otevřou, ale rychle jsem přiskočila k truhle, odemkla ji a vzala si dýku která byla dost ostrá na to, aby se dostala přes břicho. Naráz mávání s klikou přestalo. Oddychla  jsem si. Sice vím, že na to asi nebyl čas i když už ten někdo odešel, ale pro jistotu jsem rychle zamkla truhlu a ještě co nejrychleji se i s dýkou vracela zpět k oblečení, abych nechodila po domě jak nahá třasořitka. Jenomže to se v polovině mé cesty, asi naschvál nejblíže u dveří, se dveře otevřely, já se otočila a v nich stál ten muž který mi dal ruku na rameno. "Super, zemřu nahá, ještě k tomu nenáviděná a nevím co ještě..." řekla jsem si v mysli, ale i přes to, že jsem o svůj život nikdy strach neměla, tak teď byl pravý opak, navíc jsem se bála jak dítě ze školky...

Takže toto by bylo pro tuto kapitolu vše, doufám, že se líbí a že nevadí, že byla taková veeeelká pauza. ^^
Neměla jsem jak náladu, tak inspiraci, prostě vůbec nic k tomu abych psala. Teď se to budu snažit nahradit. :D ještě se omlouvám, za gramatické chyby a ahoooj<3

                                 ...Vaše AmiKili :3