Běžel jsem, běžel jsem po chodbě do školních převlíkáren. Až na to že ta chodba byla asi 10 krát delší. Po chvilce jsem si všiml i toho že za každým oknem stojí postava, která má ale místo obličeje číslici. Ohlédl jsem se a za mnou běžela postava v bílích botech, v zelených teplákách a v černém tryčku. Celé to pokrývala vrstva krve. Místo obličeje měla číslici, která nebyla jednociferná jako ostatní. Byla trojciferná a zeleně napsaná. To číslo bylo 666. Hned jak jsem se na postavu podíval, zatmavilo se mi před očima...
Probral jsem se se slovy ,,to byla ale hnusná noční můra". Něco se mi na ní ale nezdálo. Byla o proti ostatním snům dost reálná. Šel jsem si pro skleničku vody a mezi tím jsem se podíval na hodiny. Je 1:27. Mamka a taťka "nečekaně" spí. Odložil jsem dopitou sklenici a šel jsem spát. Bohužel jsem nemohl usnout. Přemýšlel jsem nad tou noční můrou. Na konec jsem přece jen usnul, ale až v 2:02. Ráno jsem byl rozespalí. Vstal jsem, ale cítil jsem se strašně udýchaně. ,,Snad to přejde" řekl jsem nahlas i když ani nevim komu. Šel jsem z pokoje přes chodbu do kuchyně, udělat si snídani. Vzal jsem ji a šel s ní spátky do pokoje. Převlékl jsem se do černých kalhot a do oranžovožlutého tryčka které bylo jeho nejoblíbenější. Šel si do koupelny vyčistit zuby. Vzal svou černou aktovku, obul se a vyrazil do školy. Šel jako vždy okolo hřiště na kterém teď nikdo nebyl, protože je škola. Šel okolo stromů, kterým se pomalu barvilo listí. Miloval podzim. Když dorazil do brickstreetské školy, bylo už skoro 8. Takže spěchal aby stihl vyučování.
Jako prvnï je dneska je Čj a hned po tom Tv. To zní jako dobrej den. Kdybychom hned potom neměli geo.
Čj:
Za tuhle hodinu mě prokopová vyvolala jen dvakrát, což je o proti minulejšku úspěch. Asi je to proto že měla dobrou náladu. I já měl dobrou náladu dokud neoznámila na příští hodina je ve čtvrtek, neboli pozítří. A taky jsem dostal dvojku za jedno cvičení. Pak zazvonilo.
Tv:
Šel jsem opět po schodech dolů do šaten pro sportovní úbor. Šel jsem s ním chodbou do převlíkáren. Na jednou se mi zdála asi tak 10krát delší než normálně. V tu chvíli jsem si vzpoměl na ten sen. Nebo spíš noční můru. Zpanikařil jsem. Rozhodl jsem se utíkat co nejrychleji k šatnám ale chdba se pořád prodlužovala. Srdce mi bylo jako zvon. Najednou jsem viděl jak někdo vchází do chodby. Měl stejné oblečení jako ta postava v tom snu. Ztrašně jsem se bál. Najednou se mi zatmavilo před očima...
