Probral jsem se. Ale bylo to jiné než normálně. Neprobral mě totiž budík. Probral jsem se sám. Byl jsem v malé skleněné místnosti Vypadalo to jako nějaká... Laboratoř. Ale co by na mě zkoumali? A hlavně proč mě unesli? Po chvíli čekání jsem se začal nudit. Odhadem jsem tam byl tak dvě hodiny. Když tu náhle. Rozsvítilo se!!! Do místnosti za sklem vstoupili tři muži. O něčem se bavili, ale já je za sklem neslyšel. Pak jsem viděl že dva ze tří mužů vytáhli A.K.čko. Vyděsil jsem se co mi chtějí udělat. Třetí muž kývl na muže s A.K.čkem a šel k nějakému pultu. Něco zmáčkl a jedna ta skleňená zeď se začala otvírat. Muž odešel od pultu a šel ke mě. Teď když nebyl za sklem jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. Vypadal tak na 40-50, měl černé vlasy a takový ten tipický profesorský plášť.
Přišel k Petrovi a začal na mě vlídně mluvit. ,,Ahoj jmenuji se profesor Ofrlk, a jak ty". ,,Já se jmenuji Petr, a můžu se zeptat, co tady dělám". ,,Byl jsi vybrán na jeden velmi speciální experiment". ,,A na jaký"? ,,To se dozvíš později". Poté zase odešel k pultu a zavřel skleněnou místnost. V místnosti se objevil velký monytor na kterém se přehrával obličej toho profesora. Začal mluvit:,,Nyní si vyskoušíme tvou fyzickou zdatnost. Jako první co největší silou udeř do tohoto boxovacího pytle". Do místnosti se sesunul velký boxovací pytel. Petr se rozběhl vyskočil a obrovskou silou udeřil do pytle. ,,No není ale vůbec špatné" řekl a pytel vyjel zase nahoru. ,,Teď co nejrychleji běhej do kolečka po místnosti". Petr se rozběhl. Snažil se nejvíc jak mohl. Běžel tak rychle že to v jednom rohu zapoměl zatočit a narazil plnou rychlostí hlavou do skla. Sklo se rozbylo a petr zůstat ležet na zemi...
Petr se probudil a strašně ho bolela hlava. Když si tam sáhl nahmatal náplast. Zůstal ležet. Po chvíli znovu usnul. probudil se na stejném místě, akorát na stole vedle něj byl talíř s jídlem a voda. Snědl to a napil se. Zůstal ležet na posteli. ,,To je ale nuda. I ve škole je to zábavnější". V tu chvíli si uvědomil že ho nikdo neomluví ze školy a že ho určitě všichni hledají. A on tady mezitím leží. Proto se rozhodl že uteče. Stejně se o něj nikdo nezajímá. A profesor si kdykoliv může unést dalšího kluka na kterym by skoušel ty svoje experimenty. Začel se rozhlížet po pokoji. Byli tu dvoje dveře. Jedny vlevo a druhé v pravo. Pak je tam ještě na proti němu okno. V tu chvíli ho napadl geniální plán. Vstal z postele a otevřel okno do kořán. Upletl z prostěradla lano a pověsil ho z okna tam. A metitím se schval pod postel. A teď stačilo jen čekat. Za chvíli přišel profesor, a jak čekal tak se vyklonil z okna a zaklel:,,zasr*nej kluk deb*lní. Ihned zavolal všechny stráže ať ho najdou že nemoh zdrhnout daleko. Petr se pod postelí mohle přetrhnout smíchy. Až všichni odešli, vylezl ze své skrýše. Šel opačnými dveřmi než všichni ostatní, a šel přesně na druhou stranu než viděl utíkat stráže. Šel, šel asi deset minut a pak narazil na malé městečko. Rozhodl se že na nic nebude čekat a že zaťuká na nejbližší dům jestli si může zavolat. Asi na prvních třech ho odmítli ale ve čtvrtém zeleném domě ho pozvali dál. Šel k telefonu vytočil 158 když v tom ho někdo omráčil...
