Rozhovory s wattpad autory

Rozhovor s autorem Ritsuka-Hachidori

RaSoKim

adinstrauss

Kdy jsi napsal svůj první příběh/povídku? Kolik ti bylo let?

To se dost těžko odhaduje. Já vymýšlel různé příběhy tak nějak vždycky. Řekl bych, že jakmile jsem se naučil psát, musel jsem toho využít. Začínal jsem s komiksy, jelikož jsem v té době také moc rád kreslil a jako dítě jsem ještě neuměl posoudit, že na to zkrátka nemám talent. Postupně jsem se přesunul k příběhům s ilustracemi, až jsem nakonec vypustil i ty. Pokud ale chceš vyloženě nějaké číslo, opravdu hodně jsem začal psát v době, kdy se mi poprvé pod ruku dostal internet a já mohl své příběhy sdílet s více lidmi (tenkrát prostřednictvím blogu), to bylo v mých čtrnácti.

Jak dlouho se věnuješ psaní celkově a tady na wattpadu?

Pokud bych počítal i ty komiksy, tak bych vážně řekl, že píšu od té doby, co mě to ve škole naučili. Kdy přesně jsem přešel z komiksů k příběhům jako takovým, asi nedokážu odhadnout, byl to dost pozvolný přechod a hodně dlouho jsem také vytvářel obojí současně. Co se wattpadu týče, přiznám se, že jsem se sám musel podívat, kdy jsem si vlastně wattpad založil, a docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že jsou tomu teprve dva roky, sám bych přísahal, že je to mnohem déle.

Jaké části tě baví psát a jaké naopak ne a máš s nimi problém nebo ti trvají déle?

Vždycky mě bavili dialogy. Přece jen začínal jsem s komiksy, takže psát dialogy se učím už odmalička. Poté mě také hodně baví popis krajiny v dílech, kde si dovolím pustit uzdu své lásce k literatuře 19. století. Popisy v moderní češtině mě všeobecně nebaví, ale v té starší češtině si s nimi dokážu vyhrát. Všeobecně popisy mi trvají déle, ať už ty květnaté, ty trvají dlouho, jelikož nad nimi hodně přemýšlím, nebo ty „obyčejné", které zase trvají dlouho, jelikož mě nebaví. A které části mi dělají problém? Když už jsem u těch popisů, tak to budou popisy budov a postav. Můj problém je, že mám zažitý ideál, který pak nevědomky obtisknu do každého díla. Poté mi může snadno někdo vytknout, že napříč mými příběhy bydlí postavy v takřka totožných domech či že popis každé dívky, která má být krásná, je skoro stejný. Zkrátka mám svůj ideální dům, svůj ideál krásné ženy apod. Také mě u popisů postav většinou zajímají jenom vlasy a barva očí, pokud popíšu něco jiného, dávám to tam obvykle jenom proto, že vím, že bych měl. Každopádně jestli existuje něco, co mi opravdu nejde a snažím se tomu při psaní vyhnout zuby nehty, tak jsou to souboje. Sám žádné bojové umění neovládám a nemám motivaci zjišťovat si, jak to funguje, ale zároveň nechci, aby to působilo uměle, aby čtenář poznal, že absolutně nevím, o čem mluvím. Naštěstí většinou nepíšu příběhy, kde bych tohle potřeboval.

Co je tvojí inspirací? (osoby z tvého okolí, oblíbená místa, hudba)

Vždycky o sobě říkám, že mě dokáže inspirovat naprosto cokoliv. Obvykle jako příklad uvádím svůj už hodně starý příběh, šlo o poměrně tragickou romanci, která mě napadla na základě zaparkovaného autobusu. Všeobecně platí, že záleží, co mě prostě trkne do oka. Z těch méně šílených věcí to často bývá třeba anime, které mě naladí na nějakou vlnu a já se pak pokusím v jejím duchu sepsat příběh. Přes anime, hudbu atd. se dostanu až k zaparkovaným autobusům a dlaždicím na veřejných toaletách. Příběhy ke mně zkrátka chodí ze všech stran a velmi často, což je zároveň moje záhuba, jelikož nestihnu dopsat ani povídku a už mám v hlavě úplně jiný příběh. Samozřejmě mám i trvalé inspirace, které se v mých dílech odrážejí často. Například postava zásadové, staromódní a nechápavé matky nebo třeba nedosažitelná, cílevědomá, chladnokrevná kráska. Takové postavy se u mě objevují napříč příběhy a často jsou si neuvěřitelně podobné (třeba zmíněná dívka má vždy rovné dlouhé čokoládové vlasy a zelené oči), důvod je jednoduchý, mají všechny společnou reálnou předlohu.