Jediný okamžik✖️

1.Kapitola

Hodiny visící na stěně obývacího pokoje odbili dvě hodiny odpoledne, přičemž jsem se neklidně zavrtěla v křesle. Oknem do místnosti proudily sluneční paprsky. Z ulice ke mně doléhal dětský smích. Mně do smíchu moc nebylo. Dnešní výtisk Denního věštce jsem ještě nestačila ani otevřít a už jsem věděla, že se mi nejnovější zprávy nebudou líbit.
'Napadení mudlovské rodiny!' hlásal jeden z titulků na první straně.
Těžce jsem polkla.V hrdle mi vyschlo a já se musela hodně přemáhat, abych do novin vůbec nahlédla. Nespletla jsem se.
Kdybych přestala denního věštce odebírat, ušetřila bych si spoustu starostí a obav. Na druhou stranu mě to tak nějak uklidňovalo. Vždy jsem při čtení netrpělivě přeskakovala k seznamu objetí tohoto týdne a doufala, že nespatřím jméno někoho, koho jsem znala. Dnešek nebyl výjimkou. Polil mě chladný pot, když jsem si všimla, kolik objetí měli Smrtijedi na svědomí za posledních sedm dní.Alespoň trochu se mi ovšem ulevilo ve chvíli, kdy jsem se dostala až na konec seznamu.Nikdo známý.

Hlas mé mamky se nesl domem. Očividně byla příliš líná zvednout se od televize, jež měli rodiče v ložnici a zajít pro poštu. Naštěstí měla velice hodnou dceru, jež to pro ní beze slova udělala.Zvedla jsem se tedy z křesla, výtisk Denního věštce jsem odložila na konferenční stolek a vydala se do předsíně, kde na mě na podlaze čekal hromádka dopisů, včetně časopisů, jež má mamka odebírala již několik let. Procházela jsem jednu obálku za druhou. Účty za elektriku, pohled od tety a strýce z Francie, kam si letos vyrazili se svými třemi dětmi na dovolenou, další složenky a nakonec psaní, jež upoutalo mou pozornost. Ještě aby ne, když bylo určeno mně.Nemusela jsem se ani namáhat, abych poznala písmo své spolužačky ze školy, jíž jsem už několik dlouhých let navštěvovala, a která se rychle stala mým domovem.
S dopisem v ruce jsem vyšla těch pár schodů do pokoje,kde jsem si zalezla do postele. Začala jsem číst pergamen,  hustě popsaný zážitky z dovolené v Řecku, ale taky jak jí napsal Potter. Prý jí napsal jestli by s ním nešla na rande.Typickej Potter.Jako by nestačilo, že ji otravuje ve škole. Když tak nad tím uvažují měla bych někdy zajít na Příčnou pro věci do Bradavic. S těmito myšlenkami jsem vstala z postele a vzala si pergamen a brk. Abych  mohla odepsat své rudovlasé kamarádce.

Ahoj Lily,
Doufám,že si užíváš slunečné počasí v Řecku, zatím co já trčím tady v deštivém Londýně. Z Pottera  si nic nedělej a zapomeň na něj.
Už se těším až se zase uvidíme. Hrozně mi chybíš.
Charlotte

Dopsala jsem poslední slovo a pergamen složila. Vložila jsem ho do obálky nadepsaným kamarádčiným jménem a vložila do zobáčku Maggi mojí sovičce.

================================
Píše MichaellkaB a -ClaraBlack-
================================