Já jsem Gemini

5.

Strachy jsem zavřela oči. Myslela jsem si, že už budu mrtvá. Uslyšela jsem další výkřiky. Adri a Honzy. Poté ženský výkřik trhající uši a zařvání lva. Přikrčila jsem se a čekala, že na mě zaútočí moji kamarádi společně se Samanthou. Ucítila jsem teplo. Otevřela jsem oči. Kolem těla se mi rozlila fialová záře a moje tělo se zbarvilo na dvě barvy, přesně v polovině. Černá a bílá. Jako Jing a Jang. Avšak padla jsem vyčerpáním. Podívala jsem se na Samanthu a ostatní. Adri narůstaly křídla, Honza se měnil ve lva, kolem kterého plápolal oheň a Samantha ležela kus ode mě na zemi a její nohy se přeměňovaly v ploutev. (Narozdíl od zvířete kozoroha zobrazuji mytologicky) Zavřela jsem oči a čekala na nejhorší. Že mě zabije jeden z nich, nebo všichni naráz, až se přemění.

Ale nic se nastalo. Ucítila jsem závan větru a slyšela před sebou náraz. Pomalu jsem otevřela oči a přede mnou stála vysoká postava oblečena v černém plášti. Vykoukla jsem zpoza té osoby a naskytl se mi pohled na Samanthu přeměněnou v kozoroha. Místo zadních nohou měla rozvojený ocas a předníma nohama klečela na zemi. Za ní seděla na zemi Adri, její velká křídla byla svěšená. Dlouhé, bílé šaty zakrývaly její nohy. Na rukou měla šupiny a kolem dlaní jí svítila šedá záře. Honza ležel na zemi jako lev, kolem kterého byla oranžová, skoro červená, ohnivá záře. Moje fialová záře byla pryč a já se cítila neskutečně vyčerpaná.

Vzhlédla jsem k osobě přede mnou. Byl to vysoký muž, který v ruce držel uspávací šipky a luk. ,,Už je všechno v pořádku. Jen si odpočiň. Všechno se vyřeší." začal mě utišovat. Já jsem pomalu zavřela oči a usnula jsem hlubokým spánkem.

Probudila jsem se v neznámé místnosti na lůžku. Oči jsem hned zase zavřela, kvůli velkému návalu světla. Poté jsem pootevřela oči znova a poté úplně. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila jsem, že jsem v bílé místnosti plné postelí a s pár okny. Slezla jsem z lůžka a vydala se ke dveřím, které se nacházely v rohu místnosti. Otevřela jsem je a naskytl se mi pohled na několik lidí, sedících u jednoho velkého, kulatého stolu. Lidé byli různého věku a ti nejmladší byli věkově asi tak, jako já. Kolem 14-15 let. Nejstarší, podle pohledu byl muž s prošedivělými vlasy na vyvýšené židli, který vypadal, jako jejich vůdce. Odkašlala jsem si, aby si mě všimli. Všechny pohledy se stočily na mě. ,,Konečně jsi se probudila. Já jsem Arnold, velitel této organizace proti Horoskopii." promluvil jejich velitel a stoupl si. Přešel ke mě a nabídl mi ruku. S podezíravostí jsem jeho ruku přijala a potřásli jsme si. ,,Co tady dělám? Kde jsem? Co víte o Horoskopii?" začala jsem mít spoustu otázek. ,,Adame, ukaž jí to. Myslím si, že bys chtěla vidět svoje přátele." pobídl Arnold mladého muže u stolu. Arnold se vydal na své místo. Od stolu si stoupl mladík, který mohl být maximálně o rok starší jak já. Měl krátké, husté kaštanové vlasy, brýle a zelené oči. Přešel ke mě a nabídl mi ruku. ,,Jsem Adam. Pojď se mnou, ukážu ti tvoje přátele a seznámím tě s touhle organizací." Jeho ruku jsem přijala. ,,Jsem Ali." řekla jsem trpce a Adam přikývl. Obrátil se k jednim dveřím v místnosti. Vydala jsem se pomalým krokem za ním.

,,Jsme organizace proti Horoskopii. To si myslím, že víš, co to je." Přikývla jsem a následovala ho po dlouhé chodbě plné dveří. ,,Bojujeme proti této nemoci už rok. Tato nemoc postihuje znamení, kromě blíženců. Proto proti ní bojujeme. Máme zde i tvoje přátele a snažíme se je vyléčit pomocí protiléku. Řeknu ti později, z čeho se skládá. Ale pachatel této nemoci je nám stále neznámý, i když už máme pár vodítek." ,,A ty jsi taky teda Blíženec?" otázala jsem se ho. ,,Ne, jsem Býk. Také jsem byl nakažen Horokopií, ale jako první a Arnold mě uzdravil." otevřel další dveře a zabočil do menší chodby s pár dveřmi. ,,Můžeš se zase nakazit, ne?" nechápala jsem, co tu ještě dělá. ,,Mám tento náramek." Ukázal mi černý náramek s čidlem na zápěstí. ,,Dokáže mě to zachránit před nemocí. Jsme tady." zastavil před velkými, železnými dveřmi a vytáhl z kapsy svazek klíčů. Jedním otevřel železné dveře. Vstoupili jsme do místnosti. Do nosu mě praštil pach krve, ale i zoufalosti a bezmoci. Sem tam se ozvalo nějaké zakňučení, jinak nic. Všude byly klece, ve kterých byli pozavíraní lidé, jak v přeměně, či nepřeměnění, všichni leželi vyčerpaní na zemi. ,,Kde jsou moji přátelé?" zeptala jsem se Adama. ,,Vzadu místnosti. Pojď za mnou." Adam se vydal po uličce mezi klecmi a já šla za ním. Dorazili jsme ke klecím. V jedné ležela Samantha v lidské podobě, ve vedlejší kleci Honza s drápy na rukou a v protější kleci byla Adri, se složenými křídly. ,,Je mi jich tak líto..." zesmutněla jsem. ,,Můžeš jim taky pomoct, pokud se připojíš k nám." otočil se na mě Adam a položil mi ruku na rameno. Pousmála jsem se. ,,Jasně, že jo, je mým úkolem jim pomoci!" usmála jsem se. ,,A co se stalo se Sofií a Sabčou?" vzpomněla jsem si na holky. ,,Ty jsou ve stádiu přeměny. Dívej." ukázal Adam o pár klecí dál. Sabča měla černé žíly a šťíří ocas s jedovatou bodlinou. A Sofie měla místo rukou račí klepeta. Obě ležely na zemi. ,,Je mi jich tak líto..." posmutněla jsem a sklopila hlavu. ,,Pojď, půjdeme." otočil se Adam a odcházel z místnosti plné klecí. Spěchala jsem za ním. Zavřel dveře a šli jsme zpátky do hlavní místnosti.
,,Tak co?" zeptal se Arnold a vstal od stolu. ,,Je to hrozný. Chci se určitě zapojit do záchrany!" vykřikla jsem odhodlaně. ,,To jsem rád. Vyborně. Zítra probereme plány. Teď si běž lehnout. Adame, ukaž jí její pokoj." odpověděl Arnold a vydal se pryč. ,,Pojď se mnou." kývl na mě Adam a já šla za ním. Došli jsme do chodby plné pokojů s čísly. ,,Tady je tvůj pokoj. Pokud budeš potřebovat pochovat v noci z nočních můr, jsem ti k dispozici!" zašklebil se. ,,Hahaha. To určitě. Ne, díky. Dobrou." odbyla jsem ho a zavřela dveře. Pokoj byl velice skromně zařízený. Lehla jsem si do bílé postele a hned usnula.

-1030 slov

#Ali