Later - UPRAVUJE SE 2/13

Later 1

První předělaný díl, hezké čtení přeji :)

První den prázdnin, vzbudilo mě ostré světlo vycházající ze slunečních paprsků, které pronikaly žaluziemi do mé ložnice. Ačkoli probuzení bylo velmi nepříjemné uvědomění toho, co mě dnes čeká, vykouzlilo na mé tváři obrovský úsměv. S chutí jsem se zvedla do sedu, protáhla se a tím přivítala tento krásný den s otevřenou náručí.
,,Abi, vstávej, někdo tady na tebe dole čeká." volala na mě máma cestou do pokoje. Zrovna jsem si čistila zuby ve své malé koupelničce, když otevřela dveře.
,,Ah, tady jsi. Dole na tebe čeká Ethan," oznámila mi s lehkým úsměvem, který vystřídal ten ustaraný, ,,Abi, slib mi prosím, že na sebe budeš dávat pozor. Víš, že bych s tímhle normálně nesouhlasila." svěřila se mi a já ve výrazu jejího obličeje mohla vidět pochybnosti o celé této akci. Vypláchla jsem si pusu, usušila si jí a chytla mámu za paže.
,,Vždyť víš, že se o sebe dokážu postarat mami, předala jsi mi jen to nejlepší." Snažila jsem se jí uklidnit, což viditelně zabíralo. Cítila jsem jak mi její napjatost pod dotekem dlaní mizela.
,,Budeš mi každý den volat! A to i s kamerou ať vím, že jsi v pořádku." rozkázala a já se z plna hrdla zasmála přikývajíc hlavou v souhlasu. Můj smích byl nakažlivý a zvedl máminy koutky v krásný úsměv.
,,A teď už pojď nebo nám Ethan vysedí na tom novém gauči ďůlek." Kývla jsem na souhlas a pousmála se nad její poznámkou, je na ten svůj nový, hořčicově žlutý gauč tak pyšná, že na něj nedá dopustit. Ještě v pyžamu jsem jí následovala cestou po schodech dolů. S každým krokem jsem cítila jak mi víc a víc buší srdce až jsem ho nakonec zahlédla v obýváku jak upřeně skenuje display svého telefonu. Byl chvíli ticho, než si uvědomil, že na něj hledím. Zvedl ke mně své onyxově černé oči a já znovu roztála. Rozeběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.
,,Téda, tady jsem někomu opravdu chyběl," zasmál se a objetí mi s radostí věnoval, ,, doufám, že už máš zabaleno, to by byl docela problém, kdyby ne." Upozornil a věřil, že jsem včera místo takhle zodpovědné věci, nedělala nic jiného.
,,Vlastněěěě....." protáhla jsem a škádlila ho, pravda byla taková, že mi ještě pár věcí chybělo a on to moc dobře věděl.
,,Everettová, vážně?", nadzvedl obočí a pobaveně zakroutil hlavou, věnovala jsem mu jen nevinný pohled, vysunula spodní ret a pokrčila rameny. Byl oproti mně aspoň o třicet centimetrů vyšší, což způsobovalo časté bolesti krku nám oběma.
,,Máme zarezervované letadlo, táta nemá co dělat s penězma," poškrábal se na krku a zasmál se. Jeho táta je velice vážený pán a podnikatel, vlastní několik nemovitostí a firem, což z něj dělá velmi vlivného a bohatého muže. Ovšem nakládá se vším s rozumem. Je velmi moudrý a štědrý, což dokazuje nejen tím, že chce pro svého syna a jeho přátelé to nejlepší a nejbezpečnější, ale aktivně se podílí na pomoci lidem v nouzi, hladovějícím v jiných, nesoběstačných zemích. Také zaměstnává mladé, potencionální talenty bez jakéhokoliv odsouzení, povyšování či pohrdání. Na oplátku požaduje disciplínu, spolehlivost a především chuť do práce. Nikdy své podřízené neshazuje, naopak se je snaží vyslyšet a pozitivně motivovat. A možná proto je tak úspěšný. Můj otec se stará o jeden jeho projekt a šťastnějšího, zaměstnance svět ještě neviděl. Sice tráví spoustu času v práci a je časově vytížený, za to řádně odměněný, čehož si moc váží nejen Ethanův otec, ale i ten můj.
,,Vážně? To je od něj moc hezké," odvětila jsem a nenápadně mu dala najevo, že ještě nemám sbaleno úplně vše. Jeho úsměv klesl a mně se zatajil dech, vyděšeně jsem dala ruce před sebe na obranu a začala couvat.
,,Abigail Evelyn Everettová, vy mi snad chcete přivodit infarkt?!" nadhodil a výhružně se ke mně přibližoval, brzy jsme oba propukli v smích. Rozeběhla jsem se po schodech do své ložnice a snažila se zabouchnout dveře, byl rychlejší a stihl mezi ně strčit nohu. Rozrazil je a já couvala, couvala a couvala, až jsem se sama podkopla o postel a spadla do ní. Vynesl se nad mé, ačkoliv drobné, tak plné ženských křivek, tělo a přihmouřil oči. Zanedlouho začal svými prsty jezdit po mých žebrech, čímž způsobil můj pisklavý smích, který se rozléhal po celém domě až jsem se zakuckala.
,,Mohu Vás uklidnit pane Woodsi, že mi toho opravdu moc nechybí," pronesla jsem vážně, ,,čestný skautský!", a přísahala. Svalil se vedle mě na bok a hleděl do mých smaragdů. Přemýšlela jsem o tom, co k němu cítím a jak je možné, že je to silnější než pud sebezáchovy. Už se známe tak dlouho, musí vědět, co cítím, nedokážu to skrývat. Chvěla jsem se a pohledem těkala mezi jeho rty a onyxy, které mě táhly do hlubin. Najednou mě obejmul, ruce měl položené na mých bocích a táhl si mě víc k sobě. Opřel své čelo o mé a přivřel oči, za to ty mé byly rozevřené dokořán. Ty plné, na pohled sladce vypadající rty, byly tak blízko, blíž než kdykoliv jindy a já uvnitř sebe křičela tak nahlas, chtěla jsem je okusit. Byla jsem zoufalá.
,,Jsi ze mě paf, Abi." prohlásil s úsměvem a má líčka začala růžovět, mé oči zamířily úplně jinam, snažila jsem se nevnímat svůj zrychlený dech.
,,Jsme jen kamarádi, Ethane, tak to prostě má být." pronesla jsem a zvedla se z postele, můj výrok ho očividně zarazil, ale já nemohla dovolit, aby se z tohohle stalo něco víc. Nemohla jsem dovolit, aby to něco víc, pokazilo naše přátelství. Žijeme v realitě, rozhodně nejsme jako Ted a Robin ze seriálu, abychom se mohli přátelit i po rozchodu.
Začala jsem balit zbytek věcí, ke kterým patřily mé krajkované, volné boho šaty, páskové sandálky světle hnědé barvy, nějaké spodní prádlo navíc a technologii. Nabíječky, notebook, sluchátka a mé oblíbené knihy, k nimž se vždy ráda vracím.
,,Abi! Prosím tě pojď dolů!", křičela máma z kuchyně až to semnou cuklo, určitě potřebovala pomoct s pohoštěním a jídlem, které nám chystala na cestu. Ohlédla jsem se na kluka, pro kterého mé srdce tluče už několik let.
,,Ethane, -", podívala jsem na na něj prosebným pohledem, domluvit mě nenechal, kývl hlavou a šel ochotně dolů, až moc ochotně, určitě jsem mu ublížila. Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala v balení, což znamenalo vytáhnout si malý batůžek krémové barvy a do něj si zastrčit Malého prince, sluchátka a nabíječku na telefon, kdyby náhodou. Let měl být dlouhý a já musela být připravená.