Zakončila jsem v dětském domově. Začátky nebyly vůbec lehké. Ale nebyla jsem tam sama měla jsem tam ještě tři sourozence. Časem se pro mě dětský domov stal opravdovým domovem ten jsem s matkou nikdy neměla když jsme pořád utíkali. Přišla jsem do domova děti jako malá a navázat kontakt nebylo nejlehčí časem jsem se naučil věci o kterých jsem neměla ani páru. V dětském domově jsem zažívala i šikanu ale ta tam není ničím neobvyklým, při šikanování se naučíte i nějaké že obrany tam. S dětským domovem jsem nastoupila do školy o rok později. Později z důvodu že mě má vlastní matka pořádně nic nenaučila vlastně jsem pořádně neuměla mluvit. tak jsem navštěvovala logopedii a bohužel jsem potřebovala i psychiatra z důvodu ztráty "mámy ".Matku jsem milovala i když mi nikdy nedávala dobrý příklad. Začala škola a já začla mít kázeňské problémy vždy jsem byla problematické dítě hyperaktivní a cholerik dítě tohle jsem byla já. Často museli do školy docházet vychovatelky a pak mě za to čekal vždy nějaký trest. Sotva jsem se ve škole zklidnila byl nějaký čas se mnou klid časem si pro mě s bráchou vhodili jedni pěstouni kteří měli zájem si nás vzít, jenže nám to nějakou chvíli trvalo jít do nové " Rodiny" mezitím nás navštívila naše vlastní matka já si zas obnovila k ní ten vztah i když jsem sní strávila cca.jednu hodinu. Člověk by nevěřil co všechno mi byla schopna na vykládat a nasliboval. Jak si pro mě přijde atd.tohle jsem si vzala do hlavy a šla dítě zatím. Brácha tohle nijak nevnímal od malička má nějaké poruchy takže se vždy přizpůsoboval co jsem chtěla já. (Tohle mu závidím do dneška.)
