Já jsem predátor a ty jsi má kořist

Slenderman

Špatné vzpomínky

Každé ráno jsi chodil běhat lesem. Nikdy jsi nevynechal, krom dneška. Musel jsi odejít do práce dřív a tak jsi už neměl čas. Rozhodl jsi se tedy jít po práci. Stejně byla zima a tak jsi běhal za tmy. Není jedno jestli to je raní nebo noční tma? 

Po práci jsi se šel osprchovat, dal jsi si svačinu a rozloučil jsi se s svou manželkou. Měl jsi štěstí. Hezkou manželku, slušnou práci, oba jste byli zdraví a šťasní. Chybí už jen dítě. Chtěl jsi jí to navrhnout aby jste to zkusili znovu, ale poslední týden nějak nebyl čas. Řekl jsi si že to uděláš až se vrátíš domů. 

Běh s myšlenkou na tvou rodinu byl příjemný, teda dokud jsi nevběhl do lesa. Zbývající sluneční paprsky neprošli hustým listím lesa. Musel jsi zapnout čelovku na tvé hlavě na silnější světlo, aby si viděl před sebe. Po chvíli běhu jsi měl pocit, že tě někdo nebo něco sleduje. Tvé srdce začalo bušit rychleji a poslalo do tvého těla dávku adrenalínu. Věděl jsi, že je něco špatně. 

Jako by jsi koutkem oka zahlédl postavu. 

Vysokou, bledou...

Vyhnal jsi tu myšlenku z hlavy a běžel jsi dál. Viděl jsi jí, ale znova a znova. Musel jsi se jenom přepracovat, že? Máš z toho vidiny, jak na sebe furt tlačíš. 

To jsi si říkal jen ty, tvé tělo, ale vědělo, že je něco špatně a dávkovalo tě čím dál tím více adrenalínu. Pak jsi ho, ale zase viděl. Tentokrát v centru tvého pohledu. Stál před tebou na cestě, tam v dáli. Mohl jsi říct, že ta věc byla přes dva metry vysoká. Měl černou a bílou kůži a vypadal jako by neměl obličej. Co je to za monstrum?

Otočil jsi se a běžel jsi zpátky. Když pak odbočíš doleva tak ho obejdeš kolem řeky. Ať do bylo cokoliv nechceš to vidět znova. I tak tě to dál sledovalo. Stačilo mrknutí oka a bylo to pryč. Hraje si to s tebou. Musel jsi vědět o něm více. Zastavil jsi se a díval se na něj. 

Nehybně tam stál, koukal na tebe a ty na něj. Vypadalo to, že dokud se na něj díváš nemohl se pohnout. To jsi viděl v tom seriálu co tvá manželka sleduje. Sochy co se mohli pohnou, jen když je nikdo nevidí. Možná tam bylo i něco podobné jemu. To bylo, ale jedno protože čím déle jsi se na něj díval tím více ti šumělo v uších, tvůj pohled byl rozmazaný  v tvé hlavě se objevovali tvé největší obavy, nejděsivější vzpomínky.

První mrtví mazlíček, první rozvod, hádka z tvojí manželkou, tvé dítě bylo nemocné a museli jste ho nechat potratit...

Musel jsi odvrátit pohled. Tvé dítě... zařval jsi zlostí. Když jsi se podíval zpět už tam nebyl. Něco v tvé hlavě ti, ale říkalo, že jsi už teď mrtví. Vybral jsi tě, jsi jeho vyvolený. Dostane tě dříve či později. 

Jako by to byla genetická pamět, ale věděl jsi, že musíš utíkat. Vzít nohy na ramena a utíkat co nejrychleji z lesa. Ať to bylo cokoliv tak jsi věděl, že ti to ublíží, že je to velká hrozba pro každého člověka. Ne, děti, ale teď nechce děti, teď chce tebe.

Běžel jsi podél řeky. Poslední týdny, často pršelo a proud byl silný, nebezpečný. Slunce dávno zapadlo a ty jsi měl být už doma. Věděl jsi, že je vždy krok za tebou. Byl jsi už u mostu, za ním je konec lesa a ještě o kousek dál je hlavní slnice. Budeš v bezpečí.

Uklouzlo ti to na ledu.

Ty idiote uklouzlo ti to na ledu a vymknul jsi si kotník! Imbecile! Řval jsi na sebe.

Otočil jsi se aby jsi mohl spatřit příšeru nad tebou. Jen tam tak Ten Vysoký stál a koukal na tebe. Byl moc vysoký na to, aby jsi mu viděl do obličeje. Zjistil jsi, ale že doopravdy jeho kůže byla sněhově bílá a to černé byl formalní oblek. 

Byl jsi bezbraný a on to věděl. 

"Prosím ne. Udělám cokoliv, jen mě nech být." žadonil jsi když jsi se posouval dál od něj. Špatné vzpomínky se začali i s zvukem šumění vracet. "Prosím..." 

Za jeho zády se objevili divné, černé jakoby chapadla. V tuhle chvíli ti, ale bylo jedno co ta věc dělá. Všechny ty špatné vzpomínky bylo jediné co jsi slyšel, viděl. Pokoušel jsi se vstanout, ale nemohl jsi.

A je to tady, zemřeš. Už neuvidíš svou manželku, své přátele, rodinu. Je konec. Přiznal jsi si to. To by jsi se mohl rovnou utopit. Bude to méně bolestivé než to co se ti ta příšera chystá udělat. Seděl jsi na kraji cesty. Kdyby jsi se odžudchl dopadl by jsi do proudu co by tě hned unesl pryč. 

Udělal jsi to. 

Cítil jsi jak ledová voda pohltila tvé tělo. Jak tě proud hrubě táhl pryč. Pár sekund na to tě, ale něco chytlo za kotník a táhlo zpátky. Bylo to jedno z chapadel. Špatné vzpomínky přestali, nastal jen panický strach.

Vysel jsi vzhůru nohama tváři v tvář tomu monstru. Až teď jsi pořádně viděl jak vypadá. Sněhově bílá kůže která jakoby překryla oči, nos a ústa. Byli tam jen prázdné oční důlky, náznak nosu a neexistující ústa. To jsi si, ale jenom myslel. Kůže jako by byla sliz a začala dělat místo ústum plných ostrých tesáků. Začal jsi řvát strachy. 

Když na tebe monstrum už s ústy koukalo, přemýšlel jsi co se chystá udělat. Na co čeká? Pak jsi cítil dlouhé, tenké prsty jak hledají místo kde bylo tvoje srdce. Viděl jsi jak se pak jeho ruka napřáhla a prsty jako nože vytrhl tvé srdce.

Tvá krev obarvoval sníh na červeno, jak to monstrum požíralo tvé maso a tvá manželka čekala na tebe doma s pozitivním těhotenským testem.

948 Slov

Každý příběh který napíšu a je v něm 'Slenďák' mám ráda. Tahle hubená příšera má v sobě tolik potenciálu! Proč z něj dělat milujícího otce creepypast, když může být požírač malích dětí? Nejlepší na tom je, že pokaždé když píšu udělám ho trochu jinak, jelikož o něm tolik nevíme. Živí se masem? Strachem? Lidskou duší? Má ústa, nebo je nepotřebuje? Pokud ano jak vypadají? Je intelginetní a umí mluvit, nebo je jen predátor kterého zajímá jen přežítí? Vidíte? Tolik možností! 

Určitě se tu objeví Slender znova, ale zase úplně jinak. Příště bych chtěla napsat něco s lidským vrahem, ale zatím nevím koho. Doufám, ale že se uvidíme i příště.
-Anet