Undecided

1. část

,,Ne Liame, já nemůžu přijít. Já,já ... budu se stěhovat." Je pravda, že stěhovat jsem se neměla,ale už budu muset. Liama jsem milovala. Tedy miluju. Ale on se rozhodl jít do X-factoru a pak by neměl na mě vůbec čas. Zním jako arogantní kráva co myslí jen na sebe,ale to není pravda. On je můj jediný kamarád a když půjde do soutěže tak si tam najde kamarády a možná přítelkyni. Pak by se vrátil a já bych se musela dívat na to jak všude bude chodit s nimy popř. s ní. Ten pohled bych nevydržela. ,,Ale Amy, jsou to moje 17 narozeniny. Nemůžeš jen tak zničeho nic odjet. Co tu bez tebe budu dělat. Proč se vůbec stěhovat? To sis někoho našla? Že sis někoho našla?" Je naprosto zoufalý. V očích máme oba slzy. Přesně tohle jsem nechtěla. ,,Já musím Liame. Ty odejdeš a já tu budu sama. Všichni mi vždycky odejdou. Rodiče, Matt a teď ty. Já to už nezvládám. A to si vážně myslíš že jsem si někoho našla? Já? Tady? Vždyť mě tu nikdo nemá rád. Myslíš že by někdo chtěl? Takovou hnusnou,uťapnutou a tajemnou holku?" Netrvalo by dlouho a já bych začala křičet. Slzy se mi už valili po tvářích. ,,Takhle mluvit nebudeš. Já tě mám rád. Jsi víc než hezká." Brečel a přitom mi držel ruku. ,,Já tě mám taky ráda. Možná víc jako kamaráda." Tohle jsem neměla říkat. Teď si ze mě bude dělat srandu. ,,Ty mě máš víc než ráda?" Oči mu zářily. Slabě jsem přikývla a nepřerušila náš oční kontakt. ,,A ty mě máš rád jen jako kamarádku. Takže je to jedno." Znovu se mi do očí tlačily slzy. ,,Tak jestli tohle je projev přátelství." Chytl mi tváře do dlaní a políbil mě. To mu to teda trvalo. Má přijemně měkké a teplé rty. Vždy jsem chtěla vědět jaké by bylo jen pocítit jeho rty na mých. Je to vážně skvělý pocit. Jakmile oddělil naše rty tak jsem ho nechala nadechnout a pak se mu na rty vrhla. Nebyl to nevinný polibek. Vložila jsem do něj chtíč a vášeň. Okamžitě mi začal polibky vracet. Po asi minutě intenzivního líbání jsme se od sebe odtrhly abychom se mohly oba nadechnout. Liam se usmíval jako dítě co dostane novou hračku. ,,Teď už mi vůbec nemůžeš odjet." Chytil mě za pas a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,Já musím odejít, Li. Chci začít znovu." Usměv mu zmizel. ,,A kam se odstěhuješ?" Slzy mu tekly po tváři. Rukávem jsem mu je setřela. ,,Řeknu ti to, když pojedeš se mnou." Řekni ano, řekni ano! ,,A co moje rodina? Nemůžu je tu nechat. Rozmysli si to Amy. Zůstaň. Kvůli mě." Nebudu brečet. ,,Nebudu si to rozmýšlet. Já jsem rozhodnutá. Vždy jsem chtěla bydlet v Londýně. Je to přeci i tvůj sen, ne? Máme příležitost. Tak proč jí zahodit?" Momentálně si představuju naši budoucnost. Moji a Liama. Doufám že nějaká bude. Sedíme na zahradě za nějakým domem. Kolem nás běží chlapeček s holčičkou. Honí se kolem velkého bazénu. A jsme šťastná rodina. ,,Do večera si to rozmyslím." Z přemýšlení mě vyruší Liamův hlas. ,,Promiň, co jsi říkal?" Cítím se trapně a vůbec nevím proč. ,,Že si to do večera rozmyslím." Mám šanci, že se mnou odjede ,,Dobře. Já půjdu aby jsi měl klid." Začala jsem se zvedat a už byla naodchodu když si prsty obtočil kolem mého zápěstí. ,,To se semnou ani nerozloučíš?" Má tak neodolatelný úsměv. Naklonila jsem se k němu že mu dám jemný polibek ale on si mě stáhl k sobě na klín a polibek mi vrátil. ,,Teď jsem spokojený."   ,,No tak já tě nechám přemýšlet. A večer, nezapomeň" S úsměvem na rtech jsem odcházela domů. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co? Jak to asi dopadne? Odstěhuje se s ní?
Tohle je první díl UNDECIDED. Doufám že se vám bude líbit. Omlouvám se že je díl krátký protože píšu na mobilu. Také bych se chtěla omluvit za chyby. Dál bych chtěla říct že díly budu přidávat podle ohlasu na díl. Ne protože bych chtěla "žebrat" o votes a komentáře, ale protože si myslím že nemá cenu psát když to nikdo nebude číst. Nevím jestly je nějaký podobný příběh na Wattpadu protože jsem žádný nenašla. Doufám že se najde alespoň pár lidiček co to bude číst.