Vražda mě netrápí

Úvod

Temnou uličkou, našeho domu jsem kráčel k pokoji, mé nejmladší sestry. Byl pozdní večer a věděl jsem že už budou všichni spát. Na konci chodby byl pokoj kam jsem se vydal. Vzal jsem za železnou kliku, byla mírně studená. Stlačil jsem jí a dveře se vrzavím pohybem pootevřeli. Sestra spala ve své vyhřáté posteli a její sny nemohlo nic přerušit. Z kapsy jsem vytáhl kousek látkového kapesníku, navlhčil jsem jej uspávací tekutinou a přiložil jí ho k obličeji. Trošku sebou cukla ale ihned upadla do hlubokého umělého spánku. Vzhledem k tomu že sestra byla ještě malá, vzal jsem její křehké tělo, hodil na sebe bundu, vzal batoh s nářadím a odnesl jí do hlubokého lesa, dva kilometry od našeho domu. Někde ve prostřed lesa jsem jí ruce a nohy přivázal lanem ke stromu a čekal až se probere. Zatím jsem si z batohu vytáhl velký nůž, zapalovač, šroubovák, vrtačku a další různé věci. Po chvíli se probrala a jen na mě zírala svýma vyděšenýma očima. Vzal jsem do ruky nůž a pevně ho svíral. „Výš" řekl jsem „neměl se v plánu ti něco udělat ale říká se že nejlepší pomsta pro rodiče je smrt jejich dítěte". V jejích očích jsem viděl strach a nechápavost. „Je mi líto že to došlo až sem" jen jsem zamumlal klidným a vyrovnaným hlasem. V ruce jsem držel nůž a zarazil jsem jí ho do těla, naštěstí jsem nezasáhl žádný důležitý orgán, jinak by to nebyla žádná sranda. Má malá sestra začala bolestivě řvát a já cítil krásný pocit blaženosti, který mi projel celým tělem. Sestra začala ječet bolestí. Její strach a bolest jsem cítil ale nevnímal je. Nechtěl jsem aby hned zemřela, chtěl jsem si užít víc zábavy. Vzal jsem vrtačku začal vrtat její prsty na nohou. Její oči se začali zalévat slzami a namísto řevu začala jen tak pofňukávat a prosit mě abych už to skončil, já však nevěděl, jestli myslí abych jí pustil nebo zabil a ukončil tak její trápení. Malé prstíky začali křupat a vrtačka se provrtala skrz na skrz. Když jsem se dostal k poslednímu prstu, sestra se jen sotva pohla, bolest se jí valila celým tělem. Vrtačka byla krásně lesklá krví. Po tom co jsem odložil vrtačku vzal jsem si zapalovač, přinesl si pár suchých listů a zapálil je. Měl jsem i dlouhý ostrý klacek a po zapálení listů, jsem klacek na konci zapálil. Ale tohle muselo ještě počkat. Z batohu jsem vytáhl velké železné kladivo, napřáhl jsem se a praštil sestru do pusy. Ihned po úderu začala plivat krev a zuby. Po této akci, jsme vzal svůj hořící klacek a strčil jí ho do pusy. Strkal jsem jí ho do hrdla, začala plivat a zvracet krev. Už jsem v jejích očích neviděl žádný vzdor, jen to že už chce zemřít. Vytrhl jsem klacek z jejího krku a ona se dusila svou vlastní krví. Už jen spadla na zem a pomalu umírala, v plicích měla krev a nemohla se nadechnout. „Je mi to moc líto" vyhrkl jsem, když jsem stál nad jejím polomrtvím tělem. Asi po třech minutách už se ani nehýbala, věděl jsem že se vlastní krví udusila. Věděl jsem že jí tam takhle nemůžu nechat. Vzal jsem její znetvořené, studené, mrtvé tělo a odnesl ho domů kde jsem ho položil do postele aby ho ráno našli rodiče.

Nastalo jasné ráno, pronikavý výkřik mé matky otřásl celým domem. Našla jí. Jekot vzbudil všechny v domě. Věděl jsem že nalezla tělo její dcery, mé sestry. Aby to nebylo podezřelí, šel jsem jako všichni se podívat co se děje. Matka klečela před mrtvým, zohaveným tělem své malé dcerky. Plakala. Přistoupil k ní otec a bratr, začli jí utěšovat. Já tam stál, jen jsem na ztuhlé tělo své sestry zíral, bez emocí, bez žalu a hlavně bez lítosti. Byl jsem pyšný na své dílo. Nesměl jsem to dát najevo.

Celý den byla rodina zkroušená a tělo mé sestro bylo odvezeno na pitvu, kvůli příčině smrti.

Nastala další noc. Můj mladší bratr seděl v kuchyni u počítače a volal si s kámošem, v jeho hlase byl slyšet smutek nad smrtí sestry. Rodiče spaly a já použil to samé jako při únosu sestry. Pomalým, klidným a tichým krokem jsem se blížil ke stolu, kde měl bratr počítač, jeho točící židle vrzala jak se o ní opíral. Opět jsem z kapsy vytáhl kousek kapesníku. Ikdyž byl ještě nasáklý uspávací tekutinou, nemohl jsem si být jistý jestli jí je dost a tak jsem ho opět navlhčil. Přitiskl jsem ho bratrovi k obličeji, opět sebou chvíli cukal ale za chvíli spal. Měl jsem trošku jiný plán jak ho zabít. Vzal jsem si pouze kobercovku, sirky a žiletku. S bratrem bude trošku těší manipulace, byl o něco starší než sestra a tak to bude trošku horší. No ale po asi hodině jsem byl opět v lese, zase na stejném místě kde jsem umučil sestru. Svázal jsem mu ruce kobercovkou za strom, celýho ho jí obmotal a zalepil mu pusu. Probral se celkem rychle, málem jsem to nestihl. „Můj milí bratře" říkal jsem tichým ale pronikavým hlasem „ikdyž si mladší, nikdy si mi nedal pokoj, nesměl jsem se tě dotknout ale ty mě jo" vysvětloval jsem mu proč to dělám „tvá, no vlastně i má, milovaná sestra zemřela kvůli mě" vyvalil oči, jako by chtěl říct takových věcí, ale nemohl „umučil jsem jí a to se stane i tobě". Jeho oči se zavalili strachem. Nechápavě na mě zíral. Ale v hloubi duše věděl proč to dělám. Vzal jsem si žiletku a pomalu mu odřezával kůži na rukou. Krev stékala k prstům, na nohy a na zem. Po pár řezech byl u mích kolen potůček krve. Na pravé ruce už mu nezbyla žádná kůže a měl jsem přejít na levou. Jenže brácha jako by nereagoval. Věděl jsem že si rád hraje na tvrďáka a tak jsem vzal kobercovku, přilepil mu jí na maso a trhl jsem. Jeho řev byl slyšet i přes pásku co měl na puse. To jsem opakoval asi třikrát. Pak jsem přešel na druhou ruku. Opět jsem začal odřezávat stroužky kůže. Bratr ječel jako malá holka, já si to užíval, byl to krásný pocit slyšet ten jeho vyděšený řev. Nepopsatelný pocit se mi vlévá do celého těla. Bylo to jako, když je malé dítě poprvé na hřišti. Nepopsatelný pocit. Bratr neměl zase na ruce žádnou kůži, vzal jsem tedy kobercovku a přilepil jí na jeho maso. Trhl jsem. On ječel bolestí. Užíval jsem si jeho jekot. Když jsem mu sloupl kůži z obou rukou přešel jsem na druhou fázi. Donesl jsem si spoustu suchého listí a co nejdelší klacky. Postavil jsem z nich hranici kolem svého bratra. Věděl co ho čeká a začal sebou cukat a ječet. Nebyl připraven zemřít. Ne takhle. Hranici jsem postavil celkem rychle ale nebyl jsem si jistý jestli to chytne bez benzínu. Pak mi něco došlo. Přípravek, který jsem používal na uspávání obsahoval velké množství hořlavin. Domácí výroba. Vylil jsem to všechno na bratra. Vytáhl jsem z bundy malou krabičku sirek. Posunul jsem jí tak abych si jí mohl vyndat. Vzal jsem si zápalku do ruky a jemnou silou jsem přejel po okraji krabičky. Zápalka téměř okamžitě chytla. Koukal jsem jak plameny na málem klacíčku tancují a rozhořívyjí se. Bylo to krásné. Když byl plamen v půlce zápalky, jen jsem se bratrovi kouknul do očí kde byl vidět strach a lítost za to co mi prováděl. No na to bylo už moc pozdě. Hodil jsem zapálenou sirku přijmo na suché listí. Oheň ihned započal. Bratrova kůže na nohou se začla opíkat, jako na rožni. Jeho kdysi světla kůže tmavla a byla černá jako uhel. Za nedlouho začal stoupat do ovzduší velký černý kouř. Krásný plamen se rozšířil na celé jeho tělo, z jeho těla vycházel dým a pokožka mu celá zhnědla. Cítil jsem jak se mu pálí maso. Řval, ječel jako o život. Jako by si myslel že mu to pomůže. No jenže měl pravdu. Někdo viděl kouř a slyšel jekot. Někdo sem šel. Okamžitě jsem začal zdrhat. Nevěděl jsem kdo to je a ani jestli zamnou běží, ale v jedno jsem doufal, snad mě neviděl. Byl jsem udýchaný, srdce mi bušilo, jako by chtělo vyskočit z hrudníku. Nejspíše se ten neznámí zastavil aby pomohl bratrovi. Musel jsem doufat že je mrtví. Vrátil jsem se domů. Bylo skoro ráno. Namísto krásné černo modré oblohy se rozjasnilo. Nebe bylo našedlé a slunce rudé jako krev. Modlil jsem se aby bratra nezachránili. Udal by mě a já bych nedokončil pomstu. Oknem jsem vlezl do svého pokoje aby si mě rodiče nevšimli.