Povídky z náhodné osnovy

Sladká pomsta

6 předem vygenerovaných slovních spojení (uvidíte na konci příběhu). Zakomponováno dle potřeby. 

Přestěhovali se, když jejich dcera Amy byla znásilněná. Kluk, se kterým chodila do třídy. Kluk, který bydlel hned vedle. Amy se dosud nedokázala vyrovnat se svým životem. Ale snažila se ze všech sil. V nové škole si našla nové kamarádky, ale mužskou přítomnost odmítala. Proto po většinu času trávila sama doma. Vynechávala všechny možné aktivity, jako jsou například párty, kde by se mohla potkat s opačným pohlavím. Když nedej bože na ní promluvil nějaký chlapec, rychle se odvrátila a spěchala pryč. Při každém takovém kontaktu se jí vrátily vzpomínky a připadalo jí to, jako by ten den prožívala znovu.

Byl sluneční den, když Amy právě zalepovala poslední obálku. Zvala všechny příbuzné a přátelé na oslavu jejích pětadvacátých narozenin. Samozřejmě většina hostů je ženského pohlaví, ale počítá s tím, že kamarádky si vezmou svůj láskyplný doprovod. Nějak to přežije. Když už měla všechno nachystané, vydala se na poštu. Oblékla se do květinových šatů a popadla štos obálek.

„Ahoj, nevíte, kolik je hodin?" zastavil ji mladík kousek od baráku. Amy se zvýšil tep a upustila všechny pozvánky na zem.

„Pardon, nechtěl jsem vás vylekat. Pomůžu vám," nabídl se tmavovlasý muž a sehnul se. Amy od něj ustoupila a sledovala, jak sbírá poházené obálky.

„Tu máte... A nezlobte se. Jdete na poštu?" podával ji pozvánky a Amy si je obezřetně přebrala zpět. Stále nic neříkala.

„Jste v pořádku, slečno?" otázal se, přičemž Amy jen kývla hlavou na souhlas.

„Dobře... Koukal jsem, že jednu obálku máte rozlepenou. Měla byste to napravit," podotkl a ukázal na odchlipující se místo.

„Děkuji za upozornění. Mějte se hezky," řekla nakonec a otočila se zpět k domu.

„Na shledanou!" zavolal za ní, ale to už byla téměř u domovní branky. Nesnášela lepení jazykem, proto vždy přišlo na řadu lepidlo. Když ho však chtěla dnes podruhé použít, před očima se jí zjevil Patrik. Jak ji drží a ona nemůže nic. Jediné, co mohla dělat, bylo čekat až to skončí. Křečovitě držela lepidlo v ruce a pak ji napadlo, že se Patrikovi pomstí. Vytiskla ještě jednu pozvánku, pro Patrika. Snažil se jí několikrát omluvit, když asi na rok skončil v pasťáku. Prý toho litoval a přál si, aby to mohl nějak odčinit. Proto Amy doufala, že by na její oslavu mohl dorazit. Po těch letech si bude myslet, že mu již odpustila. Ale to by byla blázen, měla dost jinačí záměr. Krasopisnou pozvánku pro Patrika vložila do obálky a vydala se znovu na poštu. Tentokrát ji již nikdo nezastavil a její pozvánky byly brzy rozeslány.

DEN OSLAVY

„Amy, drahoušku, všechno nejlepší!" jako první přijeli rodiče a příbuzní. Se všemi se objímala a přijímala dary. Ani si s nimi nestihla všechno říct a znovu drnčel zvonek.

„Všechno nejlepšíííí!" vtrhly dovnitř její dvě nejlepší kamarádky Lucy a Olivia.

„Nemáte doprovod?" podivila se.

„Však víme, jak ti jsou muži na obtíž. Co bychom pro tebe neudělaly."

„Netrap se s tím, žádný muž, kromě tvého táty a strejdy, nepřekročí tento práh."

„Aha..." řekla Amy provinile, protože doufala, že se tu Patrik tak nějak ztratí v davu. Ale jestli bude jediným mužem v domě...

„Copak se děje, zlatíčko?" ustaraně se zeptala její matka. Amy se stala středem pozornosti. Všichni ji bedlivě sledovali.