Povídky z náhodné osnovy

Jak se aligátor Brett stal vegetariánem

Povídka vznikla z náhodných slov, přičemž osnovu mi vytvořil kamarád. Na konci příběhu se sami podívejte.

„Už mi tu zase vyrostl nový chlup, podívej se na ten hnus!" drcne svoji krokodýlí manželku do tlamy.

„A co jako? Nech mě relaxovat," odsekne mu a nechá se dál nad vznášet na vodní hladině.

„Ty jsi mi teda manželka, ani se na ten chlup nepodíváš! Vždyť jsem celej chlupatej. To ti nejsem nechutnej?" nedá se Brett.

„Lásko, miluji tě," řekne jenom.

„Jasně, jak ti mám věřit?"

„Brette, už mě vážně začínáš štvát. Podívej se na naše dítka. To je snad velký důkaz toho, že mluvím pravdu. Nebo ne?" zakření se a otevře své velké kulaté oči.

„Ježiši, co když budou taky chlupatí? Vždyť aligátorům chlupy nerostou, co když jsem nějaký mutant?!" vyděsí se a Julia se dá do smíchu.

„Ach Brette, nebuď hypochondr a běž radši najít večeři."

„Hm, na to jsem ti dobrej, co?"

„Běž už!" vyžene ho a Brett se dá do pohybu. Cestou na souš přemýšlí, jak se dokáže vyrovnat se svým stavem úzkosti a méněcennosti. Manželka ho vyhání, aby měla chvilku klidu. Děti jsou kdovíkde a táta jim absolutně nechybí. A on, jako hlava rodiny, pohořel ve všech směrech. Každým dnem se jeho stupeň deprese zvyšuje ale nyní dosáhl úplného vrcholu. Brett se bojí, že všechno špatné zdědí jeho děti a nebudou si moci najít partnery a navždy zůstanou samy.

Když Brett pomalu vystoupí na vlhkou trávu, udělá si pár kliků. Myslí si, že sport mu vyčistí mozek a zapomene na svoje trable. Jenže při posledním kliku spatří ten nový chlup na své noze. Převalí se na záda a začne řvát tak hlasitě, jako by se kolem něj právě prohnalo stádo vyděšených slonů.

„Ale ale... Copak se vám stalo, pane Brette?" zaslechne pisklavý hlásek opodál. Zase ten slavnej jeřáb s chocholkou na hlavě, povzdechne si Brett. Už se ho několikrát pokusil přinést k hostině, ale vždy mu uletěl. Proto mu dal raději pokoj.

„Odpal!" zakřičí, ale pták se zlatou chocholkou se opatrně přibližuje.

„Pokud se neurazíte, měl bych pro vás výhodnou nabídku. Měl byste ji přijmout, co vy na to?"

„Vždyť jsi mi nic nenabídl!"

„Ano, ano... Přistoupím k vám o něco blíže, aby nás nikdo neslyšel. Slíbíte mi, že mě nezabijete?"

„Fajn," procedí skrz zuby a sleduje opeřence. Jeřáb poskakuje k němu a neustále se rozhlíží do všech stran.

„Jsi ožralej nebo co?" Brettovi dochází nervy a myšlenky ho zavedou na dobrou večeři. S čímpak by jeřábka Julia uvařila? Opekla by ho nebo naložila do marinády a osmažila?

„Pst!" vykřikne pan chocholák a Brett se vrátí zpět do reality. Když už stojí jen kousíček od jeho tlamy, roztáhne křídla.

„Vidíte to?" zašeptá a ukazuje zobákem na několik malých pytlíčků, jejichž obsah je vyplněn bílým práškem.

„No, vidím. Co to je?"

„Mluvte sakra potichu! Je to heroin," řekne téměř neslyšně.

„A to je...?" v životě takové slovo neslyšel.

„Kristova noho! Vy... Ne, to ne! Vy to neznáte?!" Brett provinile zakroutí hlavou.