Holka z Ukrajiny

Nemocnice

Rekapitulace:
Probudila mě rána a řev.Vylétla jsem z postele co nejrychleji jsem mohla a v tu chvíli jsem se sesypala na zem.Viděla jsem Matku,ležící na zemi a Artura se zastaralým telefonem v ruce jak vytáčí číslo záchranky.

Nyní s Arturem sedíme v čekárně v místí nemocnici.Jsme tu už tak 3 hodiny a stále nevíme co se stalo.Nejdřív Otec,potom Matka,Co jsem komu udělala?Rozmýšlím nad svým životem,když v tu ránu k nám příjde Doktor Mudr.Luhan a začne nám oznamovat:"Mám pro vás špatné zprávy,,A přesně v tu chvíli mi přebéhl mráz po zádech jako ještě nikdy jindy."Vaše matka stále leží v bezvědomí.Udělali jsme testy a zjistili jsme že byla nakažena radioaktivním kouřem,je ve velmi vážném stavu a nemůžeme určit jak dlouho tu s námi ješte bude.,,A přesně tyto slova mě složila na zem,nebýt Artura který mě chytil,nedopadlo by to dobře.Doktor poté ještě pronesl:"Musíte tu aspoň na 2 dny zůstat na pozorování,aby vám nehrozilo takové riziko jako vaší matce.,,Následujících 6 hodin jsme strávili na lůžku.S Arturem jsme měli společný pokoj kde jsme byli jen my dva.Stále do nás napouštěli prášky na uklidnění,takže jsme po pár minutách usnuli.Sny jsem měla neklidné.Matka mě v nich značně prosila o pomoc,ale já jen stála a koukala na ní.Mohlo být okolo 1. Hodiny raní když tu mě Artur probudil s tím,že Matky stav se prudce zhoršuje.Selhaly jí plíce a vypadá to že zanedlouho selže i srdce.Mezitím co matka byla na sále mi bylo mizerně.Strašně jsem brečela,Artur též ale utěšoval mě.Mohly uběhnout 2 hodiny od té chvíle probuzení a přišel za námi doktor.Oba jsme se na něj s nadějí podívali a on začal pronášet:"Je  nám líto...,, Přesně jsem věděla co bude náedovat.Vběhla jsem na sál ale už jsem tam viděla jen ležící Matku a Sínusy už nepulsovaly.Vzalo mě to.Zhroutila jsem se,Má matka asi vždy nebyla příkladem té správné matky ale milovala jsem ji.Tu noc už jsem neusla.Já i Artur jsme se utěšovali navzájem,a v hlavě nám panovala jediná otázka.Co s námi bude dál?Jsme pouze děti,které přišly o oba rodiče,z nikým z příbuzných jsme se nikdy nevídali...tedy až na 1,problesklo mi hlavou,a v tu ránu jsem si vzpomněla na strýčka Viktora.Byl to otcův bratr,který byl velmi chytrý a zaměřoval se především na politiku.Ovšem už jsme o něm řádku let neslyšeli...Nedalo mi to a začala jsem Matce prohrabávat kufr,když v tom jsem spatřila malý bílý blok s telefonními čísly,hledala jsem necelou minutu a narazila jsem na strýčkovo číslo.Byly teprve 4 hodiny ráno,takže jsem se rozhodla,že telefonát nechám až na později.Na pár minut jsem usnula,a poté už se jen prodírala smrští myšlenek.Co bude dál?Co nám na to strýček řekne?Přijme nás?

Po pár měsících tu máme další část,nyní trošičku kratší a se zvraty.Doufám že se vám příběh líbí.#KatyaTheUkraineGirl