Grand Hotel Anime || multi-anime fanfikce

Sneak Peek

Slunce téměř dosáhlo nejvyššího bodu na obloze, den se blížil k poledni. Celý personál byl nažhavený, až poslední hosté vyrazí do města, aby se mohli vydat na oběd a na chvíli si oráchnout.

Mezi těmi nejhladovějšími byl i Eren Yaeger, který už uklízel asi padesátý pokoj. Dělal to monotónně a naprosto bezduše. Utřel prach. Vydezinfikoval záchod. Ustlal postel. Zaúpěl.  Vynesl koš. Vyluxoval koberec. Přemýšlel nad efektivním způsobem sebevraždy.

„Už to máš?" Ozval se hlas od vstupních dveří, což vytrhlo Erena z jeho zoufalého pracovního rituálu. Mezi futry se v celé své výšce tyčil Sebastian Michaelis, který si stahoval gumové rukavice, jen aby si mohl nandat látkové. Na rozdíl od Erena byl pro práci pokojské jako dělaný.

„Ne, ale můžeš mi pomoct." Odfrkl si Eren, kterého jeho starší kolega štval. Zatímco on byl vždy sotva v půlce úklidu, Sebastian už to měl hotové a otravoval, jestli se mohou posunout dál. Většinou měli na starosti první a druhé patro a k tomu jen jednu stanici s čistícími prostředky, takže se museli držet pospolu. O třetí a čtvrté patro se starala druhá dvojice uklízeček.

„Ne, to je dobré. Ještě tedy přeleštím konvici na čaj a kliku." Opáčil Sebastian a elegantně odplul do protějšího pokoje, který se blýskal víc než šperky od Swarovskiho. Eren si pomyslel cosi o idiotovi a začal stírat drobky ze stolu.

„Ereneeee!" Ozval se pronikavý hlas z chodby a mladý Yaeger věděl, že se řítí pohroma. Nebo rovnou dvě. Prudce se otočil a rozeběhl ke dveřím, vedoucím na chodbu, aby zabránil možnému průchodu do pokoje. Naproti už stál Sebastian a hlídal si vstup do svého luxusně vyčištěného pokoje před tím, co se blížilo. Za chvíli se na chodbě zjevila černovlasá hlava a pár pronikavě modrých očí. Dotyčný měl na sobě teplákovku, okolo krku bledě modrý šátek a boty jak z divokého západu. Za ním byla druhá černá hlava s bílými melíry, v naprosto dokonalém, padnoucím a symetrickém obleku.

„Je čas na oběd." Usmál se modrooký a Eren si oddechl, že sem ti dva přišli jen kvůli jídlu. Už už se zmáhal na odpověď, že se vydá na jídlo rád, když začal mluvit Sebastian se zlovolným výrazem na tváři.

„To nepůjde. Erenův pokoj je uklizený krapet pochybně. Kide, mohl by ses na to podívat?" V očích se mu zlověstně zablýskalo a Eren ho začal zuřivě proklínat.

„Rád." Souhlasil Death the Kid, nechápajíc, že je kvůli své obsedantně kompulzivní poruše posedlé symetrií jen zneužit jako prostředek k nasrání Erena. Ten začal zběsile odporovat. „Ne, ne-" Roztažený mezi panty jako pavouk, se Eren snažil zabránit Kidovi vstoupit do místnosti. Věděl moc dobře, jak by ho černovlasý kluk začal buzerovat a dohlížet na něj, než by bylo všechno naprosto dokonale zrcadlové.

„Hlavně aby bylo všechno symetrické." Pokračoval zákeřně Sebastian a usmíval se pod vousy.

„Na tohle nemáme čas." Vložil se do toho modrooký. „Šéf má pro nás nějakou práci navíc a chce vyřešit, komu jí přidělí."

„Měl bys jí dostat ty. Vydělal by sis dalších 5 yenů." Dál se šklebil Sebastian. Škodolibá radost zaplavovala jeho srdce jako lavina, až si ani nevšiml příchodu šéfa.

„Myslím, že vhodnější než Yato, jsi na ní ty." V momentě, kdy vedoucí pokojských promluvil, zavládlo hrobové ticho. Yato, rozhozený z narážky na jeho pětiyenovou výplatu, se jen otočil za hlasem a zíral, Sebastianův ďábelský smích ustal, jako když luskne a Eren se přestal strkat s Kidem ve dveřích pokoje. Všechny páry očí spočinuli do drobné postavě s ostrými rysy, které byly schované pod rouškou, tmavými rovnými vlasy a čistícími prostředky zavěšenými kolem pasu. Kdyby byl někdo bohem úklidu, tak právě on.

„Já?" Podivil se Sebastian, jehož hravá nálada padla na bod mrazu. Ačkoli byl šéf tak o dvě hlavy menší než on, naháněl hrůzu a rozhodně si uměl sjednat respekt.

„Ano, ty. Máme VIP hosta, který si vyžaduje speciální práci. V podstatě shání služebníka." Začal vysvětlovat šéf a líně se opřel o jednu ze zdí chodby. „Yata nejspíš nedonutím obléct si oblek a teplákovka s kovbojkami není zrovna reprezentativní. Kdyby se navíc Yato prokecl, že pracuje za 5 yenů a náš host se to dozvěděl, nejspíš by jsme měli problémy s porušováním lidských práv."

„A tihle dva?" Pokračoval Sebastian, který se chtěl z práce navíc nějak vyvlíknout. „Kidovy pokoje jsou prvotřídní."

„Death the Kid je sice výborný jako pokojská, jenže to ho při té práci nikdo nevidí a hlavně nespěchá. Když mu host řekne, ať mu do deseti minut přinese kafe a on se vrátí za hodinu s tím, že na něm nemohl vytvořit posypkou symetrický obrazec, nedopadne to dobře. Navíc při vytváření té své symetrie ztrácí nervy a my potřebujeme někoho klidného, vyrovnaného." Odpověděl mu s ledovým klidem nadřízený, načež si Kid po poznámce na svou osobu odfrkl.

„Zapomněl jste na Erena...?" Nevzdával to Sebastian, tušíc, že mu začíná téct do bot. Jeho nadřízený si začal prohlížet Yaegera, který se nervózně podrbal na hlavě a jeden by řekl, že se mu do tváří začal vkrádat ruměnec.

„Koukni jak se ošívá. Kdyby se takhle začal stydět před hostem, tak co?" Odvětil malý tmavovlásek a Sebastian nešťastně přikývl, ačkoli si byl jistý, že se takhle Eren scvrkává a rudne jenom před šéfem.

„Co je to tedy za hosta?" Tázal se Michaelis, melancholicky přijímací svůj osud.

„Dítko anglické šlechty." Pousmál se Levi Ackerman.

_____

Hello,

byla bych moc ráda za odezvu, pozitivní, negativní, prostě nějakou.

Pokud by se příběh líbil, začala bych ho (snad) pravidelně vydávat za dva měsíce. Možná dřív.

Teď ho zveřejňuji víceméně jako rezervaci crossover fanfikce mezi několik anime heh.