Stála jsem v místnosti. Nebylo tu nic, žádné okno, ani dveře. Jen můj nepřítel.
Je přece šlechetné zemřít pro někoho koho milujete. Můj nepřítel se usmál, ukázal své bílé tesáky.
Udělal dva velké kroky, aby mě mohl zabít.
Ahoj! Vím, že mám už několik rozepsaných knih, ale tento nápad jsem nemohla nechat jen tak v hlavě!
Jsem zvědavá, na vaše komentáře a aktivitu. Ovšem, nikoho nutit nebudu číst mojí knihu.
Doufám že se vám můj nápad zalíbil a že mě budete následovat.
Bye bye :)
ČTEŠ
blázinec
VampireJeho kůže byla bílá a třpytila se. Jeho tmavé vlasy mu spadly do pravého oka. Jeho oči nikdy nebyly černější jako právě teď. Jeho rty byly rudé - jako kdyby právě zakousl nějaké zvíře. Asi se ze mě stal blázen - ne, já už jsem blázen - blázen zam...
