„To já, když jsem byl malý, tak jsem měl velkou představivost,“ prohlásil blonďáček při pohledu na Zayna, trochu se zavrtěl, protože ho tráva, na níž leželi, začala nepříjemně bodat a znovu zakotvil pohledem na obrovské kouli na černém plátně oblohy.
„Když jsem byl malý, viděl jsem na něm dvě oči a pusu,“ uchechtl se, ale pořád mu zůstal pohled ukotven na Měsíci. „Zvláštní. Dnes nevidím nic než krátery.“
„To proto, že dnes se nad vším moc přemýšlí. Všechno musí mít pádné vysvětlení a tak…Nedokážeme svou fantazii nechat vyplout na povrch. Chybínám..jak bych to řekl? Ten nevinný pohled jak na svět, tak na věci. Třeba jako na tenhle Měsíc,“ prohlásil dosud mlčící černovlásek a přitomstřídal pohled mezi ozářenou koulí na nebi, a spoře osvětleným obličejem blonďáčka.
„Stále můžeš vidět oči a pusu. Stačí se dobře dívat,“ usmál se. „Nechat tu fantazii vyplout.“
Oba umlkli, a pozorovali Měsíc. Do toho šuměla voda a občas se ozval nějaký cvrček nebo sova.
„Některé pověsti říkají, že ty krátery, co podle tvých slov vypadali jako oči a pusa, způsobilo Měsíci Slunce,“ řekl černovlásek. Niall ho pozoroval s jiskrou v očích.
„Jak to?“
„Prý kvůli tomu, že si Měsíc dovolil zářit jasněji než Slunce,“ usmíval se Zayn.
„Podle další pověsti, se Měsíc, když brouzdal oblohou, zakoukal do lidského člověka. Uviděl ho, se procházet s jeho milencem. To Měsíce však neodradilo a i přesto se do něj zamiloval, a následně ho unesl, aby spolu mohli být navždy. Jeho milenec pak po Měsíci házel kameny za účelem shodit ho z oblohy, a dostat svou jedinou lásku zpět. Shodit ho se mu však nepodařilo, ale uštědřil mu nějaké stopy po házených kamenech. A to jsou právě ty skvrny, krátery, oči a pusa, říkej si tomu, jak chceš,“ dokončil Zayn s pohledem upřeným do toho Niallova. Niall ho kouzelně pozoroval. Po celou dobu vyprávění mu lpěl na rtech.
Náhle však blondýnek rozpojil jejich dosud propletené prsty a zvedl se. Uchopil do ruky kámen, co ležel v trávě, a vší silou ho hodil směrem k Měsíci.
„Co to děláš?“ zeptal se se zájmem Zayn, který se divil jeho počínání a vzpřímil se do sedu.
Hozený kámen sice vyletěl, vysoko do vzduchu, ale po chvíli žbluňkl o hladinu vody.
Niall se na něj s úsměvem otočil.
„Smůla,“ prohlásil Niall. „Ani mně se nepodaří tu jeho lásku osvobodit.“
Černovlásek se na něj měkkce usmál, zvedl se a ladným krokem přešel k blonďáčkovi. Uchopil jeho tváře do svých velkých dlaní a než spojil jejich rty, řekl:
„Vždyť ty žádnou dávno ztracenou lásku vysvobozovat nemusíš, svou lásku máš přece tady a to je hlavní ne?“ optal se tiše, ale už mu nedal možnost odpovědi. Své rty přitiskl k těm jeho.
A tak tam stáli na břehu vody, osvětleni jemným světlem Měsíce a líbali se.
Ziaaaall! :3 doufám že se líbilo :)) já osobně mám asi tyhle dva nejraději hned po Larry, <3 :3
Lav ya!! :3
ČTEŠ
Moon || z.h ✓
Fanfiction„To já, když jsem byl malý, tak jsem měl velkou představivost,“ prohlásil blonďáček při pohledu na Zayna, trochu se zavrtěl, protože ho tráva, na níž leželi, začala nepříjemně bodat a znovu zakotvil pohledem na obrovské kouli na černém plátně oblohy...
