Když jsem se o několik hodin později dostal opět domů, udělal jsem to jediné, k čemu jsem měl vůli a sílu- svalil jsem se na postel. Celé moje tělo vypovídalo službu, dokonce i končetiny a hlava, která nepřestávala padat na stranu nebo dopředu.
Bylo mi z toho všeho zase špatně. Bolelo mě břicho; měl jsem dojem, že jestliže něco brzy neudělám, dříve či později zkolabuju.
Popadl jsem flašku s vodou a napil se. Těch několik málo loků schladilo mé rozpalené hrdlo, ale hlava se mi rozhoupala ještě víc.
Nechtěl jsem omdlít. Zejména proto, že ta bolest, která mě zužovala, byla jen nahraná stresem a vztekem na sebe sama. Na to, jak moc jsem slabý. Na to, že nedokážu ubránit ani sám sebe. Že raději zbaběle zdrhnu, než abych se prosadil.
Dýchal jsem pomalu a zhluboka, snažíc se zahnat ten pocit někam do pryč. Vzduch byl zatuchlý a v pokoji smrděl pot, který jsem ze sebe po příchodu nesmyl.
Nějak jsem se vyhrabal z postele a zamířil k oknu s úmyslem jej otevřít a pustit dovnitř nový vzduch.
O pár minut později, když jsem stojíc u okna nasával čerstvý vzduch plnými doušky, mi bylo zase lépe.
Ještě pár minut jsem setrvával na místě, sledujíc různé lidi prochazející parkem ostíněným břízami a javory. Pak cinknul telefon.
Ač nemotorně, ale přece jsem se doplahočil k nočnímu stolku a otevřel jsem ho heslem SwagMin92.
A hádejte, kdo mi psal.
ČTEŠ
Don't love me - BTS Yoonkook/ Gikook (+texting)
FanfictionJungkook. Mladý chlapec s kaštanovými vlasy, velkýma kulatýma očima a neustálým králičím úsměvem. Yoongi. Chlapec, který nepoznal lásku - a ani o ni nestojí. Jenže i přes pouhé zprávy.... ...se do něj Jungkook zamiloval. Přestože to bylo zakázáno.
