Have You Ever Seen the Rain? [Londýnská trilogie #2]

Remember Everything

Emma odložila telefon a vydala se ke dveřím. Prokličkovala mezi spoustou nevybalených krabic až k nim.

„Dobrý den, mám tu pro Vás zásilku. Tady mi to prosím podepište,"

Emma zmateně podepsala přebírací formulář a kurýr jí podal krásně zabalený balíček. Hlavou jí proběhlo několik lidí, kteří by jí mohli něco takového poslat. Ale stejně nic nevymyslela. Zkoumala balíček ze všech stran. Když už chtěla zabouchnout dveře, zarazily se o něčí nohu.

„Ahoj. Můžu dál?" ozval se mužský hlas. Emma zvedla hlavu zpátky ke dveřím.

„Ahoj. Jak jsi mě tu našel? Pojď dál. Dáš si něco?" odvětila Emma a otevřela dveře. Zamířila přímo do kuchyně, kde odložila balíček na stůl.

„Dal bych si čaj, jestli můžu. Jeden ptáček mi vyzvonil, že bych tě tu mohl najít. Emmo, vážně ti dlužím omluvu. Dostaly se k tobě moje dopisy? Doufal jsem, že se k tobě nějak dostanou,"

„Dopisy? Ano, ty jsem četla. Tome, co vlastně chceš? Proč jsi tady?"

„Emmo, vážně tě miluju. Nikdy k tomu rozchodu nemělo dojít. Byla to ta největší chyba, kterou jsem kdy v životě udělal. A když jsi mi pak zmizela neznámo kam, věděl jsem, že se na mých citech k tobě od našeho nesmyslného rozchodu nic nezměnilo. Poslední měsíce byly nejhorší v mém životě. Nechci to zažít znovu. Dej mi šanci, abych tě mohl získat zpátky. Udělám pro to cokoliv,"

„Tome, já ...,"

Nestihla to ani dopovědět, když ji políbil. Emma mu vrazila facku. Tom se na ni zaraženě podíval, když si mnul otisk dlaně na své tváři.

„Tu jsem si zasloužil. Máš rok od roku silnější ránu, to se musí nechat," zasmál se, když viděl její výraz.

„Tohle už mi nedělej, jasný? Oba dva jsme se chovali jako totální idioti. Nejraději bych Ti vrazila ještě jednu. Thomasi, ještě jednou a zmizím tak, že už mě nikdy nenajdeš. Tentokrát se budeš muset sakra snažit," dodala se smíchem a políbila ho zpátky.