S láskou, Thessi. [Mezikolejní vztahy] ✓

Kapitola první a poslední 2/2

„Nervózní, Theuš?“ Blaise prstem dloubl Thea do zad a ten se prohnul jak kočka.

Stál u oltáře, nervózně si žmoulal ruce, srdce mu bilo jako o závod a netrpělivě vyčkával, kdy se objeví Cassiopeia. Ostatně jako všichni hosté, kteří seděli na bílých, prostých židlích, rozestavěných do dvou řad. Jen Lenka seděla nedaleko oltáře a hrála na harfu. Nikdo do okamžiku, než tu harfu najednou vytáhla jen ona ví odkud, netušil, že vůbec umí hrát.

„Nech toho, Blaisi,“ zabrblal ženich a svědek zakoulel očima.

„Nebuď tak vážný, Theoteli,“ vyzval ho. „Tohle je svatba. Má to být radostná událost. Nejsi na pohřbu, neskládáš OVCE - promiň, Ethane,“ řekl, když sebou mladík trhl, „takže na vážnost není čas, chápeš. Bereš si holku, kterou miluješ a se kterou chceš strávit zbytek svého života a...“ odmlčel se a svraštil obočí, když si všiml, kam se Theův pohled stočil během jeho slov.

Daphné Greengrassová, jež seděla v předposlední řadě, odvážně hleděla do očí muže, který se zanedlouho stane manželem spoluředitelky pekla a který ji momentálně propaluje pohledem. Velmi upřeným pohledem. Vlastně ani nemrkal. Má vůbec víčka? Je ten had jako fakt had?

Bereš si holku, kterou miluješ a se kterou chceš strávit zbytek svého života...

Toť slova, která ho donutila očima vyhledat jistou blondýnku, která tvoří podstatnou část jeho minulosti. A vlastně i přítomnosti a taky budoucnosti, jelikož prakricky tvoří jeho samotného už jen tím, že existuje a že je kdysi něco pojilo. Srdce se mu při pohledu na ni rozbušilo ještě rychleji. Je to tak, že? Bere si holku, kterou miluje a se kterou chce strávit zbytek svého života.

Bere si tu pravou, že? Že?!

Ani si nevšiml, že Lenka změnila skladbu a že Hermiona, jakožto svědkyně nevěsty, právě prošla svatební uličkou. Zato si toho ale všiml Draco, který ji skrz francouzské okno pozoroval z domu a očima visel převážně na jejím pozadí. A taky ji očima vyslékal, protože miloval její perfektní křivky. Zezadu, zepředu, na koníčka...

Ano, bere.

Theodorovo srdce vynechalo úder, načež se zastavilo úplně, když Lenka začala hrát svatební pochod a Cassi, kterou vedl Draco s Cepheusem, vstoupila do zahrady a její oči se potkaly s těma jeho. Ne, závoj neměla, neb ho nechtěla.

Byla úchvatná, nádherná a dechberoucí. Kráčela k němu jako ve zpomaleném záběru, pohybovala se ladně a lehce jako víla, jako by nešlapala po zemi, ale vznášela se pár centimetrů nad ní. A po celou tu dobu, po celý úsek, který musela zdolat, než mu ji ti dva šašci předají, její oči neopustily ty jeho. A on si byl náhle svým rozhodnutím jistý víc, než kdykoliv jindy.

Cassiopeia je ta pravá.

Kdyby mu někdo tehdy v Bradavicích, kdy z ní byl totálně hotový a nebyl schopný v její přítomnosti vymyslet smysluplnou větu, řekl, že si tu holku jednoho dne vezme, patrně by toho člověka poslal na rekreaci ke Svatému Mungovi. Jenže teď stojí tady, před oltářem, ona k němu kráčí a zanedlouho bude nést jeho příjmení. Stane se jeho ženou a když Merlin dá, i matkou jeho dětí.

Kdyby mohl, ještě teď by se vrátil do minulosti a poděkoval všem těm lidem, významným i ne, všem těm okamžikům, poděkoval by všem těm zmatečným cestám, kterými si prošel, protože to všechno ho dovedlo tady... Do okamžiku, kdy se s Cassi spojí tak, jak se jen muž se ženou spojit může.

„Theo!“ Blaise sykl na svého kamaráda a znovu ho dloubl prstem do zad. Ženich zamrkal a zmateně se na něj podíval. „Jakoby... vem si nevěstu, ne?“ poradil mu Blaise a kriticky si ho prohlížel.