Deník Bellatrix Lestrangeové

6. První setkání s Harrym Potterem

Brzy po mém osvobození jsme byli pověřeni dalším úkolem. Sám pán zla Harryho Pottera nalákal na odbor záhad na ministerstvu kouzel. Harry Potter se tam skutečně objevil i se svými přáteli, který se také snažili Voldemorta zničit. To se nám hodilo. Mohli jsme je zabít všechny najednou. Nás smrtijedů bylo víc a taky jsme byli silnější.
Hned za Harrym Potterem kráčel zavalitý kluk s vystrašeným obličejem. Naše oči se naráz střetli a mně se na tváři mihl posměšný výraz. Byl to Neville Longbottom. Vzpomněla jsem si na drásající křik jeho matky, když prosila o slitování. Jenže tato vlastnost mi vždycky chyběla. Neville si všiml mého úšklebku a zdvihl hůlku. Lucius Malfoy, který stál tehdy přede mnou, klidným hlasem promesl ať se všichni uklidníme a vyzval Pottera aby mu vydal věštbu, kterou jsme měli odnést Voldemortovi. V tu se však začali ty studentíci bránit. Pár smrtijedů omráčili a utekli do sousední místnosti. Tam jsme je ale dostihli a Lucius opět vyzval Pottera, aby mu vydal věštbu. Tentokrát už bylo pro Pottera rozhodování o dost těší, protože každý smrtijed držel jednoho z jeho kamarádů s hůlkou na krku.
Jenže v tu ránu se ozvali z prostředku místnosti ohlušující rány. Na tomto místě se náhle objevili i těla snad deseti bystrozorů s mým bratránkem Siriusem Blackem a mou neteří Nymfadorou Tonksovou. Než jsme se vzpamatovali, byl Potter a jeho přátelé osvobozeni a strhla se bitva. Brzy nám došlo, že mají proti nám převahu a tak jsme dostali pokyn k ústupu. Já ale musela ještě něco dokončit. Vyslovila jsem mou oblíbenou kletbu ,,Avads kedavra" a hůlku jsem zamířila proti Siriusovi. Z hůlky vyšlehl proud svítivě zeleného světla a zasáhl Siriuse do srdce. Prahla jsem po tom ho zabít. Byl to krvezrádce a stál na straně bystrozorů a mudlovských šmejdů. Tělem se mi rozlil ozdravný pocit vítězství a jako poslední jsem utekla. Ale ten skrček Harry Potter - kmotřenec Siriuse se za mnou rozběhl. Dohonil mě vyslovil kletbu ,,Crutiatus", ta ale zdřejmě nefungovala, protože jsem nepocítila jediný pocit bolesti.
V sále kam jsme utekli jsme ale už nebyli jediní. Za Harryho zády se ozval skřípavě ledový hlas. A já poznala svého pána. Náhle se zde ale objevil i ředitel Bradavic Albus Brumbál a mezi ním a mým pánem se strhla pěkná smržď. Harry ležel stranou a já skočila do jednoho z krbů a náhle jsem zmizela...