50 Hříchů STĚHUJE SE NA from_the_future !!!

Prolog

Zahnula jsem za roh a ještě víc se rozeběhla. Věděla jsem, že jim neuniknu, ale chtěla jsem jim způsobit škody. Měla jsem hezkou kondičku, a tak mi sprint na deseticentimetrových podpatcích nedělal sebemenší problém. Ještě víc jsem se rozeběhla. Dorazila jsem na konec uličky. Slepá. Ušklíbla jsem se. Tohle mi pomůže uskutečnit můj plán. Doslova jsem se otočila na podpatku a vytasila z pouzdra svou zbraň, moji nejoblíbenější. Glock 17, 9mm. Zkontrovala jsem, jestli je nabitá a pak jsem z kozačky vytáhla dlouhý lovecký nůž. Potěžkala jsem ho v ruce a protáhla si zápěstí. Po chvilce jsem uslyšela těžké dupání a udýchané hlasy.

,,Mám ji!" zařval nějaký kluk. Nemohlo mu být ani šestnáct. Zakroutila jsem nad tím hlavou, ale je pravda, že já jsem byla v jeho věku mnohem zkušenější. Konec konců jsem se přidala už ve čtrnácti. Sebevědomě jsem se ušklíbla. Rozkročila jsem se, abych měla lepší rovnováhu.

,,Nečekal bych, že budeš tak hloupá a vběhneš do slepé uličky." V uličce se rozezněl jeho hlas. Bylo slyšet, že se mu tahle situace líbí.

,,A kdo říkal, že jsem sem nevběhla schválně?" zeptala jsem se ho. Drzým tónem.

,,A proč by jsi to dělala?"

,,A proč bych ti to měla říkat?" Začínal být vytočený. A tohle byla část mého plánu. Jeho poskoci a gorily se ke mě začali pomalu přibližovat. Dělala jsem, že si jich nevšímám, ale přitom jsem si byla vědoma každého jejich kroku. Když se ke mě jeden z těch jeho poskoků přiblížil moc blízko, otočila jsem hlaveň jeho směrem a vystřelila. Ihned se zřítil k zemi. Všichni na to okamžitě zareagovali a vrhli se na mě. Střílela jsem všude kolem sebe a bodala. Hodně jeho společníků spadlo na zem, bylo jich ale čím dál víc. Najednou jsem ucítila urputnou a palčivou bolest v břichu. Ještě jsem z posledních sil levou rukou zabodla nůž a pravým ukazováčkem stiskla spoušť. Potom jsem se skácela na zem. Upadla jsem na zadek, ale to byl můj nejmenší problém. Břicho jsem měla obrovských křečích. Ta bolest byla nesnesitelná, a to bylo co říct. Už jsem pár střel v těle měla, i hluboké bodné rány, ale tohle s tím nešlo porovnat. Cítila jsem, jak ze mě poměrně rychle vyprchává život.

Byla jsem naštvaná. Ne na svět. Ne na život. Na sebe. Protože jsem nedokázala zabít ani toho blbýho dealera. A to už jsem dostala tucty jiných. Ten hajzl mě asi poznal. Přeci jsem v téhle práci už třináct let. A můj vzhled také není zvláště nenápadný. Dlouhé zrzavé vlasy po pas, zářivě modré oči, metr šedesát a nošení bot na minimálně deseticentimetrových podpatcích. Také jsem měla celý šatník vyplněný jen koženými kalhotami a spousty halenek s velkým dekoltem. A rty vždy natřené rudou rtěnkou.

Cítila jsem, jak mi z břicha vytéká teplá a lepkavá rudá tekutina. Krev. Teď byste čekali, že uvidím bílé světlo. Tak to se mýlíte. Na to jsem dopustila až moc hříchů. Najednou jsem se vznášela nad svým tělem. I s prostřeleným břichem jsem pořád vypadala jako kus. Místo bílého světla a boha jsem uviděla rudé světlo a oheň. Znovu jsem se ušklíbla. Peklo těš se na mě.....

Ocitla jsem se ve tmavé místnosti, ve které byly pouze dvě dřevěné židle. Jediné osvětlení byla slabě svítící žárovka, která už pomalu končila svoji službu. Celé to působilo dojmem místnosti, ve které se vyslýchalo. A hlavně mučilo. Ovšem ne u policejních složek. U různých spolků, organizací a gangů. Rozhlédla jsem se po místnosti, jestli je tu ještě něco jiného než ty židle. Nic, jen ty židle.

Pomalým krokem, který doprovázel klapot vysokých podpatků a pomáhal tak navodit strašidelnou atmosféru, jsem došla k jedné ze židlí. Elegantně jsem se posadila na zachovalejší židli a přehodila si nohu přes nohu. Po chvíli ticha a rozhlížení se po místnosti, jsem přemístila svůj pohled na svoji manikúru a začala si ji kontrolovat. Zamračila jsem se, protože jsem měla odštípnutý nehet na levém malíčku. Zřejmě připomínka na můj poslední boj. Po zkontrolování úpravy nehtů jsem začala poklepávat nohou. Uslyšela jsem kroky. Byly dost tiché, ale já trénovaná vražedkyně... Nic mi neunikne. Kroky se pomalu přibližovaly a já na sobě nedala nic znát.