50 Hříchů STĚHUJE SE NA from_the_future !!!

1. Hřích - Otec

,,V jakém pořadí to chceš vyprávět?"

,,Jak ti to přijde na mysl. Ve složce to najdu snadno"

,,Dobrá. Povím ti třeba o mém poprvé..."

________________

Bylo mi čerstvě čtrnáct.

Celé odpoledne jsme s rodiči a mým dvojčetem, Issou, slavili naše čtrnácté narozeniny.

Bylo už pozdě a já šla nahoru do svého pokoje si lehnout a pustit film, který jsem viděla už stokrát a pořád jsem ho milovala - Titanic.

,,Dobrou noc!" řekla jsem víc, jak dost nahlas, aby se můj hlas roznesl po celém přízemí našeho dvoupatrového moderního domu. Rozešla jsem se po schodišti vedoucí do druhého patra, kde se nacházel můj střešní pokoj. Když jsem byla v polovině schodiště, ozval se z kuchyně výkřik. Otočila jsem své tělo opačným směrem, než jsem se doposud pohybovala a seběhla schody. Pod nimi jsem se zastavila svůj krok a zaposlouchala se odkud ten zvuk vychází. Křik se ozval znovu, z kuchyně. Vyzula jsem si své oblíbené boty, které by na mě zbytečně moc upozorňovaly.

,,Když nad tím teď přemýšlím, už tehdy jsem se chovala jako dravec, zabiják."

,,Možná jsi to už tehdy měla v krvi."

,,Myslím, že jsem to měla v krvi vždycky."

Potichu jsem došla ke dveřím do kuchyně a vykoukla z poza rohu. V ruce jsem svírala revolver. Ještě předtím, než jsem se začala pohybovat směrem ke kuchyni, jsem doběhla do obývacího pokoje a vytáhla z tajné zásuvky starého konferenčního stolku, který se překvapivě hodil k modernímu zařízení vily, malý revolver, o kterém nevěděl nikdo, než já, Issa a matka.

Tělo mé matky v blankytně modrých šatech bezvládně leželo na zemi v malé kaluži rudé krve. V její tváři, kterou lemovaly poměrně krátké zrzavé vlasy a jejích tmavě modrých očích, které vypadaly úplně jinak modře než ty moje, byl nepřítomný až, mrtvolný výraz. Mé oči okamžitě zalily slzy. Nad jejím tělem se skláněl muž. Můj otec. Můj smutek vystřídal vztek a nenávist na mého , teď už v uvozovkách, otce. Vztek se zcela vytratil, když jsem si všimla těla Issy na druhé straně kuchyně. Zbyla pouze nenávist a touha po pomstě. V očích Issy byla ještě špetka života, ale ta se během pár sekund vypařila. Zbyly pouze dvě schránky bez duše. Těla bez života.

,,Neříkala jsi, že jsi nikdy neměla žádnou světlou stránku?"

,,A ty bys věřil lhářce? Samozřejmě, že jsem jednu světlou stránku měla. Lásku k sestře a matce, ale ta se jejich smrtí vymazala."

,,To mě mrzí."

,,Nemusí. Mě už to velmi dlouho nemrzí."

Skláněl se nad tělem mé matky a hladil jí pravou rukou po tváři. Slyšela jsem, jak zašeptal: ,,Měla si mě poslechnout. Nemuselo by to tak skončit." Zbraň, kterou pravděpodobně zastřelil mou rodinu, měl položenou na jídelním stole. Byl tak zaměstnán rozhovorem s mrtvými, že nevnímal okolní svět. Opatrně, po špičkách, jsem se začala plížit ke zbrani. Co nejtišeji jsem ji zvedla a vyndala z jeho legálně držené zbraně zásobník. Poté jsem jí opatrně položila a zásobník si strčila do zadní kapsy kalhot. Opět jsem se opatrně odplížila zpět do obýváku a schovala zásobník do tajné zásuvky. Znala jsem celý dům a všechny jeho skrýše. Nikde, kromě ložnice v prvním patře, nebyly náhradní zásobníky. Došla jsem ke schodišti a nazula si své červené kozačky na vysokém podpatku.