50 Hříchů STĚHUJE SE NA from_the_future !!!

2. Hřích - První dealer

,,Chceš slyšet moji první zakázku?"

,,Myslíš tvého prvního dealera?"

,,Za 2,000 dolarů.."

----------------------------------------------------

Měla jsem za úkol jakkoliv zneškodnit jednoho drealera, který začal útočit na území mého zaměstnavatele.

Seděla jsem na lavičce u jednoho z nejlepších hotelů v Amsterodamu. V ruce, která se mi lehce třásla, mi dřímal jednorázový sivý mobilní telefon, který měl sloužit jenom k jednomu účelu. V kontaktech bylo pouze jedno číslo a to mělo zajistit zkázu jeho vlastníka.

Ano, myslíte správně. Ta zkáza byla bomba.

Přehodila jsem si nohu přes nohu a na prst si namotala -svoje dočasné- dlouhé kaštanové vlasy. Bylo to přesně dva měsíce, co jsem byla (údajně) unesena. Od té doby běželo v televizi pořád to samé - minimálně jednou denně jsem viděla ve zprávách svou fotku s mým jménem a telefonním číselm, na které měli svědci volat ohledně jakkékoliv informace. Proto jsem od té doby nosila barevné paruky nebo své pravé vlasy obarvené na hnědo a velké sluneční brýle. Stejně jako ten den.

Můj cíl právě vyšel ze dveří pětihvězdičkového hotelu v obležení dámské spolčnosti, která ho doprovázela a měl společně s nimi namířeno ke svému žlutému vozidlu značky BMW, které právě přivezl černovlasý zaměstnanec hotelu v obyčejné bílé košili, černých kalhotách a černé vestičce. To vše doplňovala safírově modrá kravata a černé naleštěné boty.

Bombu jsem umístila na podvozek, kde by měl být největší účinek, ale stejně jsem se bála, že to podělám. Můj mozek začal vymýšlet různé katastrofické scénaře, ale moje tělo zůstavalo klidné. Překvapilo mě, že i když jsem se toho bála, tak jsem se na to těšila. Bylo to zvrácené, ale to se mi líbilo ještě víc.

Pořádně jsem si svůj cíl prohlédla. Pod pojmem dealer jsem si představovala zarostlého smrdícího bezdomovce, který někde našel zásoby kokainu. Místo toho jsem měla tu čest s téměř dvoumetrovým blonďákem s modrýma očima a svůdným úsměvem. Úsměvem odhalil své perfektně rovné a bílé zuby, které nemohli být přírodního původu. Určitě nebral, na to byl moc zachovalý. Mark Derstin měl obchodovat s kokainem a po jeho užívání by neměl tak dokonalé zuby. Trochu se otřásl při zavanutí chladného podzimního větru a ješte víc svůj krk přikrčil a schoval do teplé zimní šály. 

Zavál další  vítr a po těle mi přejel mráz. Já se snažila co nejvíce záhřát na sluníčku, protože mohlo každou chvíli zmizet a já (i když byly v Nizozemsku teplé zimy) umrznout. 

Mé nohy se najednou daly samy do pohybu a zvedly mé tělo z lavičky. V té chvíli jsem své tělo vůbec neovládala. Část mého mozku, která měla na starost koordinaci pohybu, se rozhodla nespolupracovat s tou "myslící" částí. Pohyby dělalo tělo samo, chtělo to, chtělo abych cíl trápila, mučila. Najednou jsem stála necelé dva metry od něj a netušila, co budu dělat. V tu chvíli se do vedení dostala opět moje "myslící" část mozku a začala myslet. Šrotovalo mi to na plné obrátky a já se musela rychle rozhodnout, co udělat. Útéct nebo čelit náseldkům s hlavou vztyčenou...

,,Hádej, co jsem udělala..... "

,,Zůstala"

,,Kdyby jsi na to vsadil, prohrál by jsi..  Utekla jsem."

Tehdy jsem byla začátečník a utekla. Přeci jen jsem byla čtrnáctiletá holka, co zabila otce za to, že zabil její sestru a matku a potom se dala na kariéru nájemného vraha. Naštěstí si mě nevšiml a já se schovala za rohem hotelu, kam mě osud ještě nespočekrát zavedl. Posadila jsem se na nejbližšší lavičku a čekala. Čekala na jeho osud. 

Za pár minut, když kolem mě projíždělo jeho žluté BMW jsem vytáhla ze své kabelky mobil, který jsem ještě stihla schovat, než jsem se vydala na svou "procházku" a vytočila číslo.

Tak co říkáte, hm..?  Líbí?

Tak jo, je tu nová kapitola a já čumím jako debil a ksiftím se jako idiot...  53 vote?!  Dobře, dobře....  Děláte mi hroznou radost, lidi!

Co dál?  Hrozně krátká kapitola, já vím, ALE mě se to líbí.

Věnování patří elenrisy.

A omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidala, ale jsem nemocná a předtím jsem se asi na týden sekla. Proste jsem měla v hlavě vygumováno.

A abych vás potěšila, můžu říct, že už zhruba vím, co bude v další kapitole, ale pokud máte nějaké speciální přání (třeba propíchnout kůlem, otrávit nějakou tajnou chemickou směsí) napište mi to někam. Náměty uvítám.

Brutalitě zdar!

P. S.: Jestli tohle čteš tati, nehodlám být sériový vrah!

P.P.S.: Vůbec netuším, jaký je v Amsterdamu počasí....