Pohled Karla
Světla místnosti mi svítila do očí.
,,Karel Kovář?" ozvalo se ze zákulisí na jevišti. Postavil jsem se ze židle a zvolal. ,,Ano to jsem já!"
,,Výborně, pojďte za mnou.."
Vzal jsem si tašku a následoval tmavou osobu s hlubokým hlasem do maskérny.
,,Takže, zde je maskérna, tady koupelna a kostymérna. A tady je to kouzlo všeho. Jeviště!"
Vstupoval jsem po schodech na jeviště Národního divadla a uviděl tu úžasnou atmosféru. Reflektory, halu, balkóny a ten bohatý lustr.
,,Takže, děkuji a uvidíme se zítra na první zkoušce." Muž se usmál a vyprovázel mě ke dveřím.
Předal mi text a já odešel.Pohled Martina
*zvuk kytary a Martinova hlasu*
,,Můžeš aspoň na chvíli držet hubu? Narozdíl od tebe já se snažím pracovat!" řval na mě Ondra. Z Ondry se stal učitel Anglického jazyka na základní škole. Mezitím co já lítal po všech možných brigádách. Práci na plný úvazek jsem měl tak asi 1x. A to jsem ještě byl mladej fakan.
O den později..
Pohled Karla
Bylo kolem 10 ráno a já jel šalinou na první zkoušku do divadla. Od mala jsem chodíval na všechny možné herecké kurzy, dramatické kroužky apod.. A vždycky jsem chtěl být divadelním hercem. Můj kamarád Honza pracuje jako osvětlovač v Národním divadle, a napadlo ho, že když se tak hrozně snažím někde pracovat, tak ho napadlo domluvit se s jedním režisérem na konkurz do jedné hry co chystá. No, a vzali mě..
Jsem neskutečně nervózní, protože na tom konkurzu bylo spoustu talentovaných lidí, no a já se bojím, že budu křoví... Ale zase budu křoví v Národním divadle heh..V divadle
Došel jsem k 5. řadě od spodu a sedl si na sedadlo. Odložil věci a prohlížel si postavy lidí, které tam budou hrát.
Ta hra se jmenuje Spadlé jablko je to o dívce a chlapci, kteří bydlí v takové malé vesnici. Zamilují se do sebe, když upadne jablko ze stromu. A pak klasika, budou tam problémy s rodinou, ale nakonec se vezmou a utečou spolu do ciziny.
Hlavní postavy jsou dvě, Kristián a Helena.
Potom tam jsou vedlejší role a to jsou rodiče obou dvou, takže 4 lidé a pak ještě farář.
A následně tam jsou... Křoví, to jsou herci co jsou v povzdálí a za celé divadlo řeknou 1-2 věty..
A já budu křoví, to jsem si na 100% jist.,,Prosím o pozornost." snaží se režisér uklidnit sál potleskem.
,,Takže, prvně si uděláme docházku a následně se vrhneme na výběr obsazení. Takže Jarka..."
Režisér najednou volal různá jména a já se snažil zapamatovat kdo je kdo. No, do teď si všechny nepamatuju.,,Mohl bych vás poprosit. Pojďte si sednout sem do těch dvou prvních řad. Ať vás mám po kupě." všichni v sále se zvedli a na slovo poslechli a cupitali dolů po schodech do první a druhé řady.
Vedle mě seděl kluk, mohl být o rok dva mladší jak já. Černé vlasy, studenou tvář pokrytou potem a světle modré oči. Vypadal jak Husky.
,,Ahoj já jsem Karel" a chtěl mu podat ruku. Podíval se na mě a odsekl mě pohledem.
Aha... Tak díky, jednou člověk je milej a on to ani neocení.. Kokot.######################
Doufám že vás první část zaujala natolik, aby jste se mohli těšit na další část. 😊
ČTEŠ
Divadelní Lev /MAVY FANFIKCE #2
Roman d'amourSladký jako oceán 2 je navazující příběh o Martinovi a Karlovi. Pokud jste nečetli první část, tak doporučuji si ji přečíst jako první a pak se vrátit k téhle. ❤🙏