Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

6.kapitola

Rozednívalo se a ticho prořezával pár klapajících bot.

„Co to bylo za nápad jít do práce pěšky?" hudroval si pro sebe Harry a v mysli už viděl obrázek Pastorka, který na něj řve, že jde kvůli tomu svému 'udržování kondičky' opět pozdě. V těchto ranních hodinách navíc bylo poněkud chladno a když se v půlce cesty spustil déšť, Nebelvír už to nevydržel, použil na sebe sušící a zahřívací kouzlo a přemístil se přímo před Ministerstvo.

O pár minut později, které strávil v tlačenici na chodbě, už klepal na dveře kanceláře svého nadřízeného.

„Dále," zamumlal Pastorek od stolu a zvedl hlavu k nově příchozímu, „jaké milé překvapení, rád tě vidím Harry," pousmál se.

„Dobré ráno, pane," pozdravil též Harry a usadil se do velkého koženého křesla naproti svému šéfovi.

„Jak jsi pokročil s případem?" optal se Pastorek po chvíli.

Harry si podepřel hlavu rukama a poté promluvil: „Zatím žádné stopy, pane. Včera jsem se byl podívat v zmiňovaném obchodě, následně jsem prošel i celou ulici, ale nespatřil jsem ho tam."

Kingsley si povzdechl a poté pohled upřel opět na Harryho.

„Dnes to tam zkontroluj ještě jednou. Je patrné, že se tam nemusí vyskytovat každý den," pronesl, načež Harry souhlasně pokýval hlavou.

„Jistě pane, ještě něco?" lehce se pousmál.

„Ne, Harry, bude to vše. Toto je momentálně nejdůležitější případ, co tu máme. Proto ho ostatně svěřuji tobě, každopádně zbytek jsou jen malé krádeže, žádná přepadení, nic velkého," usmál se Pastorek a na jeho pokyn následně Harry opustil nejdříve ministrovu kancelář, poté i celé ministerstvo.

Usadil se na lavičku před obchod a pročítal si Denního Věštce. Jak mohl jistě čekat, titulní stránku zdobila Malfoyova hlava společně s titulkem 'případ zloděje a smrtijeda Draca Malfoye znovu otevřen, na jeho dopadení nyní pracuje samotný Harry Potter'. Musel se nad tím ušklíbnout, Holoubková si nenechá ujít jedinou příležitost zmínit ho na hlavní straně.

To už mu ale výhled na vycházející slunce zastínila blonďatá hlava, která, přiznejme si, měla podobný efekt.

„Co tu zase pohledáváš?" zamrmlal Draco značně nevrle.

Harry zvedl hlavu od novin.

„Jé, Malfoyi, věděl jsem, že se tu objevíš," zářivě se usmál Nebelvír, načež mu odpovědí byl jen zamračený výraz blonďatého muže.

Draco si založil ruce na prsou a propaloval Pottera pohledem.

„Ne, teď vážně, poslal mě sem Pastorek."

Jedno dokonalé obočí vyletělo vzhůru.

„Řekl jsi mu o mně?" zeptal se blonďatý a nervózně přešlápl na místě.

Harry si povzdechl.

„To bych ti neudělal," důrazně na něj pohlédl a poté pokračoval, „řekl jsem mu, že jsem tě tu nezahlédl, tak mě sem poslal znovu," Nebelvír se pobaveně uchechtl a dal si ruce za hlavu.

Dracovi se viditelně ulevilo, asi Pottera podezříval neprávem.

„Si sedni, ne?" vyrušil ho z přemýšlení Nebelvírův hlas a černovlásek se posunul na lavičce, aby měl Draco dost místa.

„V pohodě, už tak je mi zima," oklepal se blonďák uvědoměním a schoval si promrzlé prsty do rukávů.

„Pořád nosíš můj kabát," zkonstatoval Harry s lehkým úšklebkem.

Draco se uchechtl.

„Mám ho rád, je hrozně pohodlný," zamumlal tiše a jeho tváře nabraly nachový odstín.

Harry nad tím jen s úsměvem povytáhl obočí, ale nijak to nekomentoval, za což mu byl Draco vděčný.

„Nepůjdeme ke mně? Opravdu mi začíná být zima," utrousil Draco po chvíli a sklopil pohled ke svým botám, jež mu v tu chvíli přišly nehorázně zajímavé.

„Nebojíš se, že tvou adresu vyzradím na ministerstvu?" pobaveně se uchechtl Harry, ale zvedl se z lavičky a Denního Věštce si zmenšil do kapsy kabátu.

Draco se hořce zasmál.

„Budeš se divit a věř, že se divím i já, ale asi ti v tomhle ohledu důvěřuji natolik, že strach nemám," zastrčil si ruce do kapes a pohlédl na Harryho.

„Tak tedy můžeme jít," pousmál se Harry a vydali se směrem k domu, kde mladý Malfoy momentálně bydlel.

Draco odemkl dveře od bytu a nepříjemně se ošil, když se Harry začal rozhlížet po ne úplně dobře vypadajícím bytě.

„Dáš si něco? Kávu, čaj.." snažil se blonďák odvést pozornost Nebelvíra od nevýstavního zařízení bytu.

„Čaj, děkuju,"pousmál se Harry a mezitím, co se Draco pustil do přípravy čaje, se usadil na dřevěné židli v kuchyni.

„Útulné," poznamenal a jeho pohled se setkal s tím blonďákovým.

Draco položil dva šálky, z nichž stoupala pára, na stůl a usadil se naproti černovlasému.

„Děkuji, ovšem nevím, jak dlouho tu ještě budu moci bydlet. Jak jsem již zmiňoval, peníze jsou pro mě nedostatkové zboží," upil si z svého hrnečku a zahleděl se do zelených smaragdů.

„A proto jsi se rozhodl pro černý trh? Aby ti mohlo ministerstvo na konto připsat další prohřešek?" nadzvedl Harry obočí a zkoumavě si prohlížel blonďatého Zmijozela.

Draco si povzdechl.

„Neměl jsem na výběr. Nikde mě nepřijali a já nutně potřeboval střechu nad hlavou, neboť léto se chýlilo ke konci," sklopil pohled k horké tekutině.

„Kdyby po tobě nebylo vyhlášené pátrání, nebo bych ho alespoň nedostal na starost já, klidně bych ti nějakou práci nabídl. Přijde mi jako nesmysl brát ohled na to, že jsi býval Smrtijed, to už je přece dávná minulost," obmotal si Harry studené prsty okolo hrnku a upil z něj trochu čaje.

Draco si povzdechl a promnul si čelo.

„To sice ano, ale lidé jsou schopni vytáhnout cokoliv, jen aby místo tebe mohli vzít někoho, kdo je podle nich důvěryhodnější," ironicky se zasmál Zmijozel.

„Je to nefér," podotkl Harry.

„Život je nefér, Pottere," hořce se usmál Draco, „a já jsem se stal jeho obětí."