Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

10.kapitola

Když se Harry probudil, slunce už zapadalo nad obzorem. To vážně prospal celý den?! Už už chtěl vstát , ale v tom si všiml, že v posteli není sám. A navíc to ani není jeho ložnice. Pohotově se otočil na svého společníka a vybavily se mu všechny vzpomínky.

„Do prdele," zamumlal a prohrábl si rozčepýřené havraní vlasy. Jak mohl dopustit něco takového? Vždyť ho doma čeká přítelkyně. 

To mu připomnělo, že mu jisto jistě musela volat. A že jakmile přijde domů, bude na něj křičet a vyptávat se, kde sakra celý den byl. Neměl tušení, co jí na to říct. Pravdu, že spal? To by zas bylo kde, kdy, s kým, proč se ráno beze slov vypařil, ne, na tohle teď opravdu nemá náladu. Nejradši by do sebe obrátil láhev whiskey a na všechno se vykašlal.

Blonďatý muž vedle něho se zavrtěl a přitáhl si deku blíže k sobě, což okamžitě upoutalo Harryho pozornost. Opatrně vstal z postele, aby Draca neprobudil a posbíral po pokoji všechno oblečení. Hned poté se oblékl a to blonďákovo složil a položil jej na postel vedle něj.

Potichu otevřel dveře a došel až do kuchyně, kde postavil vodu na kávu. Svůj oblíbený nápoj si nemohl po probuzení odpustit, byť byl už téměř večer. Mezitím, co voda v konvici vřela, přešel k oknu a pozoroval slunko, schovávajíc se za střechy městských budov.

Po chvíli za sebou uslyšel tiché kroky. Pomalu se otočil a spatřil nyní již oblečeného Draca Malfoye s mírným úsměvem na rtech.

„Dobré ráno, Harry. Nebo, jak tak koukám, spíš večer," pronesl, pohled upírajíc někam za černovláska, nejspíše též pozorujíc západ slunce.

Harry se mírně zašklebil, „dobré."

„Hele," začal blonďák a přešel k lince, hledajíc něco k snědku, „to, co se stalo ráno, nemusíme řešit. Možná to byla chyba, možná ne, ale nemusíš mít strach, tvůj vztah ti nabourávat nehodlám. Můžeme to klidně nechat být a dělat, jako by se nic nestalo," mumlal Zmijozel, schovávajíc si hlavu v lednici a předstírajíc, že stále něco hledá, i když obsahem chladničky byly pouze tři jogurty a láhev mléka.

Černovlasý muž si teatrálně povzdechl, „Draco, já nevím, co na to říct. Prostě jsem se neovládl, nechápu, co to do mě vjelo, ale bylo to skvělý, to ne že ne. Jen nevím, jak s tím vším naložit a tak. Doma na mě čeká naštvaná Ginny, co se mnou čeká malýho haranta a já začínám mít pochyby, jestli náhodou nejsem teplej, je toho na mě prostě moc," prohrábl si vlasy zoufalstvím.

„Chápu tě," přešel k němu Draco a ruku mu položil na rameno, „dám ti čas nechat si to projít hlavou," věnoval mu mírný povzbudivý úsměv.

„Děkuju," pokusil se zdvihnout koutky i Harry, ale vyšel z toho spíš jakýsi podivný škleb, „abych pravdu řekl, vůbec se mi nechce domů, dostanu pořádnýho sprda, že jsem celej den nebyl doma," zasmál se Nebelvír.

Draco se uchechtl, „to zvládneš, budu ti držet palce. Kdyby tě vyhodila z domu, jsi tu vítán," věnoval mu pobavený úšklebek a vyprovodil ho ke dveřím.

„Jo, mimochodem, udělal jsem si kafe, tak ho můžeš vypít místo mě, já se jdu vypořádat s Ginny," kývl černovlasý muž směrem ke kuchyni.

„Beru na vědomí, tak zase někdy, Harry, měj se," usmál se Draco.

„Ty taky, snad se vrátím vcelku," věnoval mu Nebelvír poslední slova, pronesená pobaveným tónem a pak už za sebou zavřel vchodové dveře.

„No a teď mě čeká spousta vymýšlení a vysvětlování," zamumlal si pro sebe a nastoupil do výtahu.

Cesta trvala asi půl hodiny, ale přemisťovat se mu nechtělo, takže to vzal pěšky. Alespoň měl dost času si promyslet, co řekne své naštvané přítelkyni, která ho určitě bude čekat už ve dveřích. Procházel se po ulici, ruce zabořené v kapsách, venku se už stmívalo.

Na obzoru se objevil jejich domek. Teatrálně si povzdechl a zrychlil krok. Tak a je to tady. Byl nervózní, jako už dlouho ne. Pomalu vzal za kliku a tichým krokem vešel do chodby. Překvapilo ho, že ho Ginny nevyhlíží, aby na něj mohla začít řvát hned, jak vejde dovnitř.

Opatrně si zul boty a vešel do kuchyně. Nikde ani noha. Že by nebyla doma? Pomyslel si a vystoupal po schodech nahoru. Už chtěl vzít za kliku od ložnice, když v tom uslyšel tiché vzdechy, vycházející právě odtamtud.

Jako by zamrzl v pohybu. Jen nepřítomně hleděl na dveře, ruku nataženou jen pár centimetrů od kliky. Že by ani Ginny nebyla tak věrná partnerka, jak se zdá? Nechápavě zakroutil hlavu a svěsil svou paži dolů. Ale nemohl jí nic vyčítat, vždyť se dopustila stejného prohřešku jako on. Jak dlouho už to asi trvá? Tak ho napadlo, třeba to dítě ani není jeho.

S těmito myšlenkami se odebral do své pracovny, kde se jako obvykle raději zamkl, aby nebyl rušen. Po dlouhé době se konečně podíval na mobil. Měl dva nepřijaté hovory od Ginny a jeden od Pastorka. Co ten asi může chtít? Možná mu volal proto, že dnes ráno nepřišel do práce, ale copak je to jeho povinnost? Dělá, jako by mu musel Harry sdělovat každý svůj krok během pátrání po zmizelém zloději.

On ale naprosto přesně věděl, kde Malfoy je a možná právě v tom byl ten problém. Neměl tušení, jak dlouho dokáže svému šéfovi lhát, aniž by byl prozrazen nebo nedej bože vyhozen za neschopnost chytit jednoho kriminálníka na útěku.

Volat nazpět mu nechtěl, staví se na Ministerstvu až ráno. Unaven však též nebyl, vždyť prospal celý den. Zamyšleně koukal do zdi, nevěda, co dělat. Rozhodl se si tedy zapnout televizi a na chvíli tak říkajíc vypnout. Jasně, problémy se samy nevyřeší, ale počkaly doposud, vydrží čekat i nadále.

Stiskl tlačítko na ovladači a pustil si jeden ze svých oblíbených filmů. Na tu chvíli jako by všechny starosti odešly do pozadí a on jen sledoval postavy, pohybující se na obrazovce. Děj znal téměř nazpaměť, ale přesto toto dílo miloval. Vydržel by se na něj dívat i po desáté a stále by ho to bavilo. 

Rozvalen v křesle a zahleděn do televizní obrazovky tedy vyčkával, až nezvaná návštěva odejde a on si se svou přítelkyní bude moci ujasnit priority. Co je nyní drží pospolu, když jsou si navzájem nevěrní? Je to to dítě? Patří vůbec jemu?