Když zasedneme do lavic
Tak nikdy nevýjdeš mi vstříc
Jen koukáš někam na lidi
Tvé oči ty Mé nevidí.
Když pozdravím tě
Mlčíš přeci
Tvá slova jsou predemnou v kleci.
Já nevím proč mi nepovíš
O čem každý den tajně sníš .
Však když jsem přišla do školy
Tys dělal zrovna úkoly
A pohled jsi mi věnoval
Tim srdce me poradoval.
"Ahoj,, řekl jsi vesele
Já ohlédla se za sebe
Však nikdo víc tam nebyl
Asi to bude omyl.
Pozdravila jsem nesměle
A tys měl radost na těle
A po dvou týdnech přátelství
Jsem mela takové štěstí
A tys mně pozval někam ven
A mně splnil se tajný sen.
Teď pulka jsem tvojeho srdce
A ty toho mého, jasný přece
Už navždy mužem spolu byt
A v dospělosti spolu žit
