,,Maminko, maminko, já chci jít zdobit."
,,Ale ne, drahoušku, ty budeš zlobit! "
,,Nebudu maminko, slibuji fakt."
,,Tak doufám zlatíčko, že mi vytřeš zrak. "
Vojta vzal baňky a čokoládové postavičky,
opatrně rozvěšel je na zelené větvičky.
Pověsil ozdoby, odešel pryč,
v pokoji čekal ho červený míč.
Vojta však neodolal,
šel tam zpět,
Chuť na čokoládu nezdolal
a snědl dva kousky hned.
Když přišla maminka,
podívat se na stromek,
zděsila se, při pohledu na stolek.
Na kterém leželo papírků pár,
Vojtíšek ještě pokračoval dál,
V jezení čokolád ze stromečku,
papírky ležely již na kopečku.
,,Vojto! Ty potvůrko přestaň to jíst!"
Avšak ten chlapeček byl si tím jist,
že může sladkosti pojídat dál,
ničím se rušit nenechal.
Maminka řekla mu: ,,Jak chceš!
Bolest v zubech velikou trpěti budeš."
Vojta pak dožvýkal poslední
kus,
A řekl: ,,Fuj ta čokoláda je hnus!"
,,AU mami to bolí!"
,,AU to tlačí! "
Začal ho bolet jeho zoubek dračí.
Nastal už večer, vánoční čas,
zub Vojtu bolel jako ďas.
Maminka chystala večeři sváteční,
Vojta se snažil byt u jídla statečný.
Snědl už salát i tu rybičku.
Koukal se posmutněle na svíčku.
Zazvonil zvoneček, Vojta se postavil,
Ježíšek asi už dárky své připravil.
Běžel už ke stromečku,
pohlédl na ně,
začal je rozbalovat velice snadně.
Potom zjistil že zoubek ho nebolí,
a že Ježíšek všechny rány zahojí.
Tak byl šťastný o vánocích,
A už nikdy nevykonal žádný hřích.
Budu posílat do dětské soutěže. Já vím je to dětinské ale Můj mladší bráška to miluje 😊
