TroIIIka

Návrat

Cestou zpátky do městečka mého dětství, zrovna takhle podvečer, mě doprovázelo nadšení, odhodlání, ale taky moje auto a jeho zvuk, který se nedá vůbec poslouchat a tak jsem si tenhle randál zkusil přerušit mojí oblíbenou hudbou a koncentrovat.

Hudba hrála krasně! Bodejť by ne, když v tom rádiu je CD a je tam nahraná má oblíbená skupina Gorillaz. Asi skoro všechna jejich alba, víc se tam už nemhlo dostat.

Počkat! Co to slyším? Ne! To auto to musí dělat schválně, pořád to nestačí! Jako jo, mohl bych to dát nahlas, ale mám svoje uši dost rád na to, abych si je zničil. ,,Kurvafix!" Nedal jsem si pomoct a uvolnil jsem svojí ,,upřímnost''. Trocha upřímnosti snad nikoho nezabila, teda mně aspoň ne, protože možná mě zabije to auto, kdo ví? Třeba to auto na mě něco chystá a já to nebudu čekat! Bude to rána, jako od toho auta v tom snu, co mně tam srazilo.

Ty jo! Vrátím se zpátky ,,domů", zpátky k Martině nebo k Danovi, ty jeho hlášky a zkomoliny mně chyběly.

Ani upřímně nevím, jestli jsem správně zahnul, však to bylo 5 let od toho, co jsem se mamkou musel odstěhovat do Písku.

Bylo to tak kvůli jistým fámám, co v městečku kolovaly, protože lidi jsou svině, ti mě budou muset uvítat s otevřenou náručí a tak. Ano budou ,,rádi", až zjistí, že ten spratek Tobiáš se vrátil, muahaha!

Silnice, pak přestála býti příjemná a to je pro mě znamením, že městečko si na penězích šetří, protože proč by opravovali silnice, když to můžou přispět na park nebo do školy, protože je tohle více důležitější, než opravit silnici nervním řidičům, jako jsem já! Určitě by ušetřili čas a nervy rozhodně všem řidičům, a to nejen jim!

,,Kur-" wau, Tobi! Klid! Sotva máš řidičák! No, sotva. Spíš měsíc, ale to je mi jedno. Hele, kvůli tomu jsem měl Lesňany raději než ten Písek, byl tam aspoň na chvíli klid, pohoda a každodenní, čerstvé a vychlazené mandlové Nlíko, ok teď si budete myslet, že se tomu tak neříká, ale je to tak! Ano? Je to Nlíko, ne Mlíko!



Ok už vidím keřem zarostlou ceduli s nápisem ,,Lesňany", no tak teď dám tak 10 sekund a už někde bude na patníku sedět Martina, protože to vždycky dělá, protože nemá vždycky co dělat.

Tak já zpomaluju a koukám se přímo doprava, a nesmím zapomenout kontrolovat cestu, jestli něco nejede. Cajk! Zvládám!

A co to vidím? Vysoká postava, zrzavé vlasy, krásné tělo, mobil v ruce, volné tepláky a unuděnej výraz? To je ona! Jop, po 5-ti letech se nezměnila, jen je ještě víc atraktivnější, z toho budu v prdeli už to vidím! No, už je to teď! Její hnědé oči zaregistrovaly můj šrot a znenadání i můj ,,v prdeli" výraz, ihned se usmála a nemohla uvěřit, že existuju, že žiju, dýchám a umím řídit!

No, nezbejvá mi nic jiného, než zastavit a očekávat minimálně čau ne možná to bude objetí, či pusa, kdo ví? Eh! Mám asi problém.

Vsadím se, že si bude myslet to stejné, co mi proběhlo v hlavě, jakmile jsem ji viděl. Tím myslim takové ty věci, díky kterým poznáš kamoše. Chápeme?

No zastavil jsem na malé louce o kus dál, dal jsem ruční brzdu, sundal CD-čko, vzal z kufru, kufr. Ano kufr z kufru, zajímavé. A podíval jsem se k patníkům a než bych stihl říct kurva, tak byla přede mnou, ne ta kurva ne, Martina. A hádejte co? Objala mně! Epické vítězství!

,,Tobi, ty vole," mluvila jako by zažila nostalgii, ,,Já jsem si říkala, že takový šrot by si dovolil jen Tobi" Zatímco já tak trochu ne, protože 5 let, je rozdíl, Když mě dostala do své náruče a ucítil jsem její hrudník, byl to jinej pocit, než když mě objala na rozloučenou 5 let zpět, byla plochá, teď ji to jaksi vyrostlo a měl jsem z toho ten dobrej pocit, to vítězství a tak.

Kluci, pokud vás obejme holka, je to úspěch! A pokud není plochá, tak je to větší úspěch, ale největší 'epic win time' je když udržíte erekci, zatímco vás holka obejme. Jo tohle bylo úchylný, ale co? Pokračujeme dál!

Samozřejmě jsem musel být kokot a tuhle změnu připomněl svým způsobem: ,,Teda s tebou vyrostlo ještě něco, celkem nezvyk!"
,,Jo no, od té doby, zavistivé holky začaly kolem šířit povídačky, že jsem kurva a šustila skoro se všema klukama, bylo to hrozný!" Smutně mi oznámila tuhletu zprávu a jaksi mě to neprekvapilo, ale bylo mi ji líto.

Uklidnil jsem jí, vzal jsem kufr do svých pařátů a těšil se na tu reakci 'Turretky', až mě uvidí tady existovat a dýchat.

Pokud se ptáš, proč 'Turretka', tak proto, že má Tourretův syndrom a zní to jako Turretka neboli Vežička, co můžete najít ve videohrách, občas někdy mluví sprostě, dělá nevhodné píčoviny a tak, ale neberem to na vinu, někteří mají k němu respekt a dokáže udělat den zábavnější. Ano těma nadávkama!

No, tak jsem se těšil, zeptal se, kde mohu bydlet a řekla, že můžu bydlet u ní...V jejím obývaku. Uff, dobrý! Vzala mi za ruku a vzala mně tam. Takže našim úkolem na zítra je, najít tady práci, nakoupit a překvapit Turretku, určitě bude mít co k tomu říct.

Vybalil jsem si, moje vybalování trvalo tak dlouho, že setmělo a zcela mě to vyčerpalo. Vzal jsem si hadry na spaní a skočil do ,,postele". Řekl jsem dobrou noc zdi a potom Martině, samozřejmě, že byla zavřená v pokoji a spala, jinak by to slyšela. No to byl tedy den! A pojďme mít bezesný spánek.