TroIIIka

Divné sny

Ležel jsem bezmocně na silnici, padaly na mě kapky deště, necítil jsem nohy a pomalu ztrácel vědomí. Co se to stalo? Něco mě srazilo, protože jsem byl smutný a chtěl jsem skončit.

Z posledních sil jsem otočil hlavou na to auto, bylo mi povědomé. Vypadalo jako to auto z toho snu, co mě tam srazilo. Pak jsem viděl tunela na konci světlo, stál jsem na místě a nebyl si jist, jestli tam mám jít. Při tom jsem slyšel sanitku a něčí brekot, nemohl jsem určit, čí to bylo.

Pak se to světlo zdálilo, nadále jsem nestál na místě, ale padal pryč, do temnoty. Padal a padal, dokud temnota byla temnější až úplně nejtemnější.

Najednou jsem vystartoval z gauče, poohližel jsem a zjistil, že to byl jen hnusný sen. Viděl jsem zapnutou televizi přepnuto na Prima Cool a vedle mě snídajicí Martinu. Koukala na mě takovým výrazem, jako by mi chtěla říct: ,,Co ti je?", ale neřekla, jen koukala.

,,Ani po několika let tě neopustily ty noční můry?" Najednou se zeptala, koukala na mě tím výrazem a jedla cereálie. Já jsem neměl kruci tucha, co ji na to říct a v hlavě jsem si připravoval pořádnou a správnou odpověď na správnou otázku. Jenže marně.

Martina chápavě kývla, opustila pohled na mě a věnovala to té televizi.
Taky jsem se podíval na tu televizi a hrály tam nějaké pořady, co jsem nepoznával a tak jsem ráčil zvednout svou hnusnou prdel a šel si dělat snídani. Ačkoliv jsem neměl tucha, kde je kuchyň, díval jsem se na vše, co jsem viděl a vypadá to tu celkem fajn, a to ani nevím, kde pracuje, když si dovoluje tak krasný bejvák.

Pak jsem se otočil za Martinou, ta se dívala na mě a smála se, protože jí bylo jasný, že nemohu najít ani kuchyň ,,Vole, vždyť kuchyně přímo tady za gaučem!" Smála se a kývla směrem ke kuchyni. Bylo mi trapně, ale nic jsem ji nedával najevo a udělal si cerálie. Ona jí Nesquik? Wau! Tak jsem sypal ty kuličky do misky, nalil mlíko a sedl si na gauč vedle Martiny.

Oba jsme sledovali pořad, myslím, že to byl autosalón, protože tam byla logicky auta. Přísahám bohu, že jestli udělá nějakou narážku na moje auto, tak já se asi zblázním.

,,I oni tam mají lepší auta než ty, chudáku!" Smála se mi Martina a dívala se na mě.
,,Díky moc, ranní 'motivaci' jsem fakt potřeboval'' odpověděl jsem velice sarkasticky.
,,Rádo se stalo Tobi" vrátila mi ten sarkasmus ještě, že ne s úroky.

Co pak jsme dělali? Jen jsme čuměli dál na ten pořad, při tom jsem přemýšlel nad tím, jak se mi vlastně mně povedlo bydlet s holkou? Neviděli jsme se 5 let, nepsali jsme si, protože k čemu asi mobil, že? Nemám Felicii, ale Oktávku a tak?

Tolik důvěry z její strany si nemohu kruci ani zasloužit. Ještě se bude přede mnou převlíkat.
,,Tobi, nedívej se na mě, musím se převlíknout!" Hned po zakončení mé myšlenky, mi tohle Martina vpálí do xichtu. Výborný! Takhle vypadá skvělý začatek dne! Takhle život přesně trollí! A to jsem se nepotkal s Danem aka Turretkou. Určitě si rád zavtípkuje a škubne si něco nekorektního.

Vydechl jsem, koukal na televizi a teď přemýšlel nad tou noční můrou? Není to nejaký tip Deja Vu? Protože tohle bylo skoro skutečný! Byl jsem tam smutný až přímo brečel a měl jsem tam něco zlomeného, nebylo to srdce, ale moje nohy. No co? Srát na to! Dojím Nesquik, prevlíknu se a půjdu ven. Ale až skončí ten Autosalón nebo bude reklama.