The Children With Magic Powers

2 Cesta

   "Tak..." řekla jsem a otevřela si svůj notebook. "Nějakou školu kde by mě vzali."  a začala jsem projíždět internet. "Aaa tady něco je!" vykřikla jsem vítězoslavně. Byla tam škola pro "nenormální" děti. Doprava zdarma, protože nějaké děti jejich rodiče vyženou, když zjistí že umějí "kouzlit". Hehe, můj případ. Řekla jsem si v duchu. Tak se teda vydáme na cestu. Na sebe sem si vzala černé tričko a svou oblíbenou hodně tmavě modrou mikinu, džíny a černý plášť s kápí, který dole  přechází do barvy vesmíru. Přetáhla jsem si kápi přes hlavu a šla sem. Galaxy a Shadow se pomocí temnoty  přeměnili do stínu a vlétli mi do malého náhrdelníku na krku.
   Když jsme došli k autobusu, bylo tam už pár dětí. U nákladového místa stál muž,  který nakládal kufry dětí. Některým řekl, že normální děti neberou. Většina pak ukázala pár ze svých dovedností a utekla k rodičům. Ten pán se vždy se škodolibým úsměvem otočil a nakládal dál. Když sem byla na řadě já, vyštěkl na mě "Normální neberem!" Měla sem přes sebe hozený plášť takže nebyli vidět moje uši. Cítila jsem, jak mi červená oko. Kolem se zase začala šířit temnota a já začala vrčet. Pán se s vystrašeným výrazem otočil a raději už nic neříkal.
   Nastoupila jsem si do autobusu, našla sem  si první volné místo a hodila svoji tašku vedle sebe. Přede mnou si sedla nějaká hnědovlasá holka, po chvilce si k ní přisedla holka s růžovýma očima a tričkem a blonďatými vlasy. Byla tak strašně ukecaná. Všichni tam mávali na své rodiče, jen já tam byla sama. Raději jsem si vzala mobil a sluchátka a pustila sem si Jelanie Lertinez. Zrovna sem byla na písničce Dollhouse,  když sem si všimla, že mě ta holka s černým okem pozoruje. Koukala sem se na ni potajmu, aby mě neviděla. Pak sem se už jenom uvelebila a trochu si zdřímla.
   Probudila jsem se až když jsme měli stávku. Cesta totiž trvá skoro celý den. Vyndala jsem si sluchátka kde nyní dohrávala písnička Teddy Bear a šla jsem na záchod. Když jsem se blížila zpátky k autobusu, znova jsem si všimla té holky, jak po mně pokukovala. Tvrdě spala a proto si nevšimla, že máme zastávku.   Já sem se akorát vrátila na své místo, pustila jsem si svůj mix písniček a hledala jsem si svoji svačinu. Měla jsem pár jahod a malin, které Shadow našel v lese. Také jsem vyhrabala jeden pytlík brambůrek,  který sem čmajzla v obchodu v naší vesnici. Do uší mi hrála písnička Meet me on the battlefield v nightcore versi. Pak sem vytáhla svoji knížku Magic of Midnight.
   Ach, jak moc se těším do nové školy! Musela jsem pustit ven Galaxy a Shadowa, už byli moc dlouho v náhrdelníku. Galaxy vezme Shadowa na hřbet a poletí za naším autobusem.
  
   Byla jsem zrovna zabraná do písniček, když mi někdo poklepal na rameno. "Hej!"vykřikla jsem a otočila jsem se, trochu se mi kvůli tomu trochu sesula kápě. Vedle mě stála ta samá holka, která seděla přede mnou. Nejspíš se ta růžová princezna někam vypařila. "Co chceš?"zeptala jsem se už trochu klidnější. "Jenom jestli si mužů sednout k tobě." zeptala se. "No...tak...ok..." vykoktala jsem a pustila jsem ji vedle sebe. Celkem se mi líbila. Také měla plášť a neměla jedno oko. Místo toho ho měla uplně černé.  Asi umí ovládat stíny, což se později ukázalo jako pravda.
   "Proč tak smutná?"zeptala se náhle. " Nic, jenom že moji mazlíčci musejí letět nad autobusem."řekla jsem a podle jejího výrazu jsem pochopila, že mě tak trochu nechápe. Mně to nevadilo. Nemusí hned každý vědět, že moji mazlíčci jsou drak a vlk.

   Nejspíš si všimla mého pohledu a něco zašeptala. Já se otočila a nevšímala sem si jí. Najednou mi něco  začalo lézt po rameni. Vyjekla jsem. Koukla jsem se za sebe a uviděla jsem hada ze stínů. Připomínal mi Shadowa. Začali jsme hrát karty, ale moc mi to nešlo. Ten Darky,  nebo tak něco,  furt vyhrával. " Já mu ukážu, kdo tady bude vyhrávat.!" vykřikla Galaxy, což mi málem vybuchla hlava, a už chtěla sletět dolů, ale já ji zabránila "Ne! Počkej já to zvládnu." řekla jsem a ignorovala protesty Galaxy. Soustředila jsem se na karty, když se náhle nějaká znaménka proměnila v to co já potřebuju. Chvilku jsem zírala do karet, ale pak jsem vyložila a řekla tiše "A mám tě!" Pak mě to přestalo bavit a raději jsem si povídala s Galaxy a Shadowem. Potom jsem si pustila Jelanie a odpočívala jsem.

Taaaakk :-D. Ma druhá kapitolkaaa!! Ani nevíte jak je to těžké psát knihu (nebo sem jen divná :-D).
   Ta Jelanie jak tu píšu, je ve skutečnosti zpěvačka Melanie Martinez, ale kámoška trvala na tom, abych to jméno změnila:-D
  Čaukyyyy ♥♥