The Children With Magic Powers

5 Nezvaný host

   Probudilo mě děsné vlčí vrčení a štěkání. Vyletěla jsem nahoru a bouchla jsem se o Galaxiino křídlo. "Shadow, sakra co se děje?" vykřikla jsem a hrabala se z pod křídla. Vykoukla jsem a viděla Shadowa na posteli, kde se pod peřinou usilovně snažila schovat nějaká osoba. " Mám ji zabít nebo pustit?" zeptal se Shadow. " A kdo to vůbec je?" zeptala jsem se a v mysli obdržela obrázek oné osoby. V okamžiku jsem poznala Sofie a řekla Shadowovi ať toho nechá, že to je přítel. Shadow toho fakt nechal a pro jistotu jí začal olizovat uplně celý obličej. Já jsem mohla umřít smíchy. Galaxy se tím taky probudila a za chvíli se také válela smíchy. "U-už t-toho n-n-nech S-shadow." řekla jsem skrz smích. Naštěstí mě poslechl a přestal Sofie topit. Zabručela, shodila Shadowa na zem a začala se rychle utírat. " Příště mě radši varuj, než budu muset plavat!"vykřikla a já se zase začala smát.

   Když jsem se trochu uklidnila zeptala jsem se jí co tu vlastně dělá. "No, já tak trochu nechtěla spát s tam těma a tak jsem se rozhodla, že se zeptám učitele jestli bysem si nemohla změnit pokoj. No, a jak vidíš, tak jsem mohla."dokončila s malým úsměvem. " Juj musíme na snídani!"řekla jsem, když jsem si všimla kolik je hodin, rychle jsem na sebe hodila nějaký oblečení a šla do jídelny. No tak trochu jsem bloudila ale pak jsem to našla podle cedule s nápisem Jídelna. Otevřela jsem dveře a vešla do veliké síně s pěti řadami stolů. K mému údivu tu skoro nikdo nebyl. Teprve pak mi došlo, že je sobota. Sedla jsem si k jednomu ze stolů a ke mně si přisedla udýchaná Sofie. "Tohle mi už nikdy nedělej."řekla. "Jop"řekla jsem jednoduše a dál jí nevěnovala pozornost, mezitím jsem si prohlížela jídla kolem. Bylo tady ovoce, nějaké pečivo a pití. Takový švédský stůl (pro ty co neví co je švédský stůl tak to je na stole všechno možný jídlo a vy si můžete vzít co chcete).
   Hledala co jsem mohla, ale žádné maso tam nebylo. Ani stehýnko! "Co se děje?" zeptala se Sofie s pusou plnou cereálií. Ano, i cereálie sem dali. "Ále, jen tu neni to co bych uvítala na talíři." odpověděla jsem."A to má bejt jako co?" zeptala se Sofie a já si všimla jejího výrazu. "Maso." řekla jsem zasněně "Maso a lesní plody.". Sofie se s výrazem 'Pomoc' pomalu otočila zpátky ke svému jídlu. Já si naložila pár vajíček a pustila se také do jídla. Mezitím se sem začali trousit ostatní studenti. Někteří noví tak jako my a někteří už zvyšších ročníků. Rychle sem do sebe nakopala snídani a přemýšlela jak se dostat k masu. Pak mě něco napadlo. "Sophie, rychle! Něco mě napadlo!" cukala jsem jí s ramenem. Ta se na mě otočila a zeptala se "Proč? Dyť je sobota." Já se plácla do čela "Ale já nemyslim školu. Tak, pohni sebou!" nepřestávala jsem ji cukat ramenem. "No tak aspoň chvilku počkej." řekla Sophie a snažila se sníst těch pár cereálií které měla nabrané. Já jsem ji teda jako pustila ale nemohla jsem se dočkat až svůj plán uskutečním.
   Když Sophie konečně dojedla, vystartovala jsem k panu řediteli. Chvilku jsme si povídali a pak jsem zase přiletěla k Sophie. "Tak jsem to domluvila! Můžeme!"řekla jsem. "A co, jak, kdy, kde?" Sophie byla totálně zmatená. "No na lov přece!"