Rebel Without a Cause

Rebel without a cause 2/3

Druhý den

„Juggu, a co tahle?" zeptal se Sweet Pea a ukázal svému kamarádovi fotku jedné holky, kterou mu chtěl dohodit.

„Říkal jsem ti, že nemám o nikoho zájem," zamumlal Jughead a dál pokračoval v psaní. Nedávno si splnil sen a konečně dopsal tu knihu, kterou začal psát před mnoha lety. Jak se zdá, byl v tom vážně dobrý, neb se jeho dílo dostalo za pár dní na první příčky žebříčku nejprodávanějších knih a nakladatelství mělo zájem s ním i nadále spolupracovat.

„To jsi říkal před měsícem, jen jsem si myslel, jestli si nezměnil názor."

„Ptáš se mě každý měsíc, Sweet Pea, tak už to vzdej. Víš, že jsem o holky nikdy nějak moc nejevil zájem," řekl a lehce se zamračil, neb si vzpomněl na jistou bloňdatou culíkatou holku, která jako jediná jeho přístup holkám dokázala změnit. Nevěděl, jak to udělala, ale sobecky si přál, aby se to nikdy nestalo, neboť ji šíleně moc miluje i po těch šesti letech, co zcela nečekaně a záhadaně zmizela.

„Samozřejmě, že o tom vím, ale myslel jsem si, že to se změnilo, když jsi začal chodit s Betty."

„Říkal jsem ti, ať o ní nemluvíš," procedil skrz zuby. Tohle téma bylo tabu a nikdo z hadů o tom nesměl mluvit. A všichni to dodržovali, nebo aspoň to si Jughead myslel, protože se o ní nikdo nikdy nezmínil, ale pravda byla taková, že hadi o Betty mluvili mezi sebou pořád, i teď, po šesti letech.

Ano, nebyli příliš nadšení, že se k nim ta růžová holka ze severní strany přidala, ale nadruhou stranu, zatancovala, jako všechny. Vždy tu byla pro jejich krále, ale i pro ně samotné. Takže ano, nelíbila se jim představa, že by patřila do jejich rodiny, ale ona jim dokázala opak. Přece jen, byla dcerou své matky.

„Proč ne? Myslíš, že nám nechybí? Že ji nikdo z nás nepostrádáme? Nikdy jsi nám ani neřekl, co stalo," odsekl a Jughead vztekem zaťal zuby.

„Řekl jsem vám to. Opustila nás."

„Cheryl! O tom jsme se už bavily, musíme mu to říct!" ozval se zvenčí křik Toni.

„Bude na nás naštvaná, poté co babička Rose zemřela, je to jediná má příbuzná, která mě má ráda a chce pro mě to nejlepší, a to samé platí i pro mě."

„Cheryl, chápu to, ale pokud pro ni chceš to nejlepší, opravdu si myslíš, že je to bydlení v New Yorku bez její životní lásky a bez přátel?" zeptala se Toni jemně.

„Samozřejmě, že ne! Ale ona nám věřila, a my ji teď zradíme."

„Poslouchej, vím, že se bojíš toho, že ji ztratíš, ale tak to přece není. Ano, možná na tebe bude chvíli naštvaná, ale odpustí ti to. Odpustí to nám. A navíc, pokud to vyjde, budeme ji mít zpátky v Riverdalu, není to skvělé? Vím, že tě trápí, že ji vidíš jen přes FaceTime. A poznáš konečně Aimee, naživo, osobně."

„Máš pravdu, je potřeba přivést Betty zpět."

„Hej! Co řešíte?" křikl na ně Jughead, který vylezl ze svého přívěsu, když slyšel křik Toni. Našel je stát kousek dál, jak se o něčem dohadují. Sweet Pea mu byl samozřejmě v patách.

„Potřebujeme od tebe takovou laskavost," promluvila Cheryl a společně s Toni pokračovaly v cestě k přívěsu, aby tu na sebe nekřičeli.

„O co jde?" zeptal se zvědavě.

„Potřebujeme, abys odjel do New Yorku, pokud možno okamžitě," odpověděla Toni a strčila mu do rukou papírek, který před šesti lety dostala od Betty. Byla na něm jen adresa a telefoní číslo. Nic víc.