Impurity |CZ|

Část I.

Vzduch. Nádech. Co to je? Tohle ještě nikdy nezažil. Teď když nad tím přemýšlí, na nic si nevzpomíná. Kde to je a jak se sem dostal? A kdo je?

Otevřel oči a byl pod vodou. Náhle mu došlo že na kůži cítí nějakou tekutinu, jíž až do teď nevnímal. Cítil se zvláštně, jakoby celé jeho tělo bylo úplně nové, jakoby on sám byl nový. Ale on si přeci vzpomíná jak... Nic. Vůbec nic se mu nevybavovalo. Jakto že rozeznává tolik věcí kolem sebe a přemýšlí o nich, když si nic nepamatuje?

Pootočil hlavou a zjistil že je spolu s ním v tekutině řada kabelů, kabelů připojených k němu?! Jeden dlouhý mu vedl přímo k obličeji, musel mu pomáhat dýchat ve vodním prostředí...
Co se to děje? Kde se to nachází? Je tohle nějaká laboratoř? Je snad nějaká laboratorní krysa? A jakto že toho tolik zná?

Ne. Je člověk, tím je si jistý. Tohle je děsivé, ale musí zachovat klid. Jeho okolí mu až do teď nepřipadalo studené, ale najednou zjistil, že je mu zima. Je tohle normální? Ovšem že ne. Vždyť je mu zima, je kompletně ponořený pod vodou a navíc je úplně nahý.

Něco je jiné. Slyší takové hučení a je si jistý že tam předtím nebylo. Než mu dojde že je to první zvuk který slyší, začne se kolem něj snižovat vodní hladina. Na kůži cítí vzduch, jenž je tak jiný než tekutina ve které až do teď byl. Kabely se postupně odepínají. Cítí jak se mu z odpojují z krevního oběhu. Trochu to bolí, ale ani zdaleka ne tolik, jako ten velký co se mu odpojil z týlu.

Bolestí se sesunul k chladné zemi a snažil se utřídit myšlenky. Trvalo mu dobrou půl minutu než palčivá bolest ustala a on se pokusil zapojit svaly. Cítil se velmi slabý. Ze začátku to bylo těžké, vážně si připadal jako nový člověk, který ani neví jak se postavit.

Když se mu povedlo postavit se zapomocí stěny, porozhlédnul se po okolí. Přímo za ním se nacházela prázdná nádrž ve které byl, kromě mokré podlahy nenasvědčovalo nic tomu, že byla použita. Zbytek místnosti byl jednoduchý. Čtyři stěny, podlaha a strop. V rohu místnosti stál stolek na němž byly složené nějaké látky. Zdá se že bylo myšleno na to, aby nechodil na Adama, obléknul si prosté šedé tričko a kalhoty. S potěšením zjistil že mu oblečení padne dokonale a nezaobíral se nadále tím kdo jej tam dal.

Kromě jediných dveří byly i kovové stěny pusté. Rozhodování o další akci bylo tedy jednoduché.

Dveře vyrobené ze stejného materiálu a stejné barvy jako zdi, byly k rozeznání v matném modrém světle pouze díky výřezu a malé černé desce po pravé straně.

Několika nejistými kroky popošel blíž a zahleděl se na ní. Deska se z ničeho nic rozsvítila a zobrazila nápis

PŘIHLÁŠENÍ

Pod ním byl obrys ruky. Dát si dvě a dvě nebylo těžké.
Přiložil tedy pravou ruku na displej a čekal.
Jak se ukazuje nesouhlasné zapípání pozná i někdo kdo nezná ani vlastní jméno.

NEZNÁMÝ UŽIVATEL

Přejete si vytvořit nový účet?

Ano
----
Ne

Bez toho, aby přemýšlel nad tím, jak je možné že umí číst, stisknul Ano. Povšimnul si při tom, jak moc se mu klepala ruka. Stále mu byla zima, přestože v místnosti byla pokojová teplota.

VYBERTE KÓD

-----------------

-----------------
1 | 2 | 3
4 | 5 | 6
7 | 8 | 9
X | 0 | ✓