Modrooký chlapec tu noc spal velmi neklidně. Často se převaloval a divoce pohazoval rukama ve zběsilé snaze najít zachránce z noční můry. Hnědé vlasy měl celé zacuchané. Chvílemi i vykřikoval náhodná jména, z očí mu sem tam unikla zbloudilá slza. On sám se jistojistě chtěl probudit, ale temné prsty ho nepustily, nešlo to. Proto nejspíše obejmul svůj polštář a natiskl se k němu, co to jen šlo. Dodával mu falešný pocit bezpečí.
Probral se o pár chvil později. Vymrštil se do sedu a zhluboka dýchal. Chvílemi i tiše zavzlykal. Třásla se mu ramena, stejně jako ruce, o které se opíral. Přestože nevěřil, že by ho ony osoby mohly slyšet, stejně zašeptal dvě jména. Co by teď dal za jejich objetí. Nechtěl je ale budit. Také by si připadal trapně, kdyby jen tak nakráčel k nim do ložnice s tím, že se mu zdála ta noční můra.
Nechtělo se mu ale jít znovu spát, bál se, že by se onen obraz v jeho mysli vrátil. A to nechtěl. Už nikdy.
"Jarvisi?" zavolal do ticha.
"Ano, pane?" ozval se hlas, jež byl prost všech emocí.
"Máme v kuchyni mlíko a kakao?"
"Ano, pane. Váš otec ho právě včera objednal."
"Díky, Jarve." usmál se hnědovlásek.
Alespoň jedna pozitivní věc. Horké kakao, to dokáže vždy zvednout náladu.
Chlapec se pomalu vyhrabal z postele a povzdechl si, když zjistil, že ruce se mu stále třesou. V hlavě se mu opět ukázal onen nehezký sen. Najednou měl chuť se jen opřít o stěnu, obejmout svá kolena a brečet, jako malý kluk. To si ale přísně zakázal, a s představou horkého kakaa ve svém žaludku se vydal ven z pokoje. Cestou si ještě natáhl alespoň kalhoty, nechtěl po Avengers Tower chodit nahý. Kamery byly naprosto všude, ale on spíše doufal, než opravdu věřil, že v jeho pokoji žádná není.
Tiše došlapal až do kuchyně, kde mu zrak nejprve padl na poličku se zásobou alkoholu jednoho ze svých otců. Chvíli váhal, ale nakonec zavrtěl hlavou. Za tohle by ho nikdo nepochválil, navíc byl moc mladý a taky měl v plánu své kakao.
Již s horkým nápojem v dlaních se posadil na gauč, přes sebe přetáhl deku a ocitl se tak v malém provizorním bunkru. Sice víceméně nic neviděl, ale pomalu usrkával kakao a měl dojem, že mu to pomůže zbavit se toho hrozného snu. Který se mu ale nezdál poprvé. A zřejmě ani naposled.
Po dopití onoho nápoje ovšem zjistil, že mu to vůbec nepomohlo. Cítil sice tu příjemnou horkost, ale vybavoval se mu při ní spalující žár, když v jeho snu štít a paprsek narazili do sebe. Zatřásl se. Nechybělo málo, a znovu by začal vzlykat. Tak moc ho dokázala vykolejit nehezká představa.
Uvědomil si, že to jediné, co mu v tu chvíli mohlo pomoct, bylo ujištění se. Ujištění, že oba jeho rodiče jsou v pořádku a v klidu spí ve své posteli.
Shrnul ze sebe deku, hrníček s dopitým kakaem položil na konferenční stolek a rychlým krokem se vydal o patro výše. Přede dveřmi do oné ložnice se ale zarazil. Co když opravdu jenom v klidu spí, a on by je svým náhlým vpádem vyrušil? Přehodnotil tedy svůj plán a vydal se do jiné místnosti, která byla docela malá, a na první pohled také úplně prázdná.
Chlapec si byl ale očividně jistý tím, co dělá.
"Jarvisi?"
"Ano, pane?"
"Ukaž mi záběr na jejich ložnici."
Jarvis splnil rozkaz okamžitě a z malé krabičky na stropě vyrazilo několik paprsků světla, které se zformovaly do obrazu ložnice.
ČTEŠ
Jdu za Tonym (Superfamily Oneshot)
FanfictionZačalo to Peterovým snem. A pak jen už se děla jedna zlá událost za druhou. /Jednodílovka/ Cover by: Me (tradičně špatný)