My Criminal

1

Pohled Louise

Jdu, nebo spíše kulhám, ze školy domů a snažím se nevnímat ohromnou bolest v levém rameni. Zase mě zmlátili a to jen za to, že jsem měl lepší známku než 'kápo' třídy Jack.

Mlátí mě pořád, za to, že jsem ve škole chytřejší než oni. Jenom abych to dostal na pravou míru, tak ne nejsem šprt a ani se do školy učit nemusím, umím ze všech předmětů minimálně 6 látek napřed a nazpaměť. Tátové mi říkají, že to mám po mojí babičky ze strany táty Nialla, mého biologického táty, ale já už nevím čemu všemu věřit.

bolí mě celé tělo, špatně se mi chodí dolů ze schodů, protože mám i něco s nohou a bokem. To, že mě bolí obzvlášť když chodím ze schodů dolů je dosti problém, protože jediná normální cesta k domu kde bydlím je pravě přes podchod dolů.

Když jsem se nakonec odhodlal sejít pár schodů v podchodě tak mě docela dost píchlo v boku. Chytl jsem se za něj a zavřel jsem oči bolestí. Zakopl jsem svojí nohou o svou druhou nohu a už jsem padal. Bál jsem se. Přesněji, byl jsem k smrti vyděšený.

V tom, jsem ale spadl do pevné silné a teplé náruče. Pořád jsem se bál, třásl jsem se jako osika a jediné co jsem momentálně chtěl bylo to, abych byl u svých tátů a už od nich nikdy nikam neodešel.

"Jsi v poho?" ozve se nade mnou chraplák muže co mě zachránil. Zvedl jsem k němu pohled, abych mu mohl poděkovat ale místo toho se mi zarazil dech.

Byl jsem v náruči největšího kriminálníka Anglie. Harry Styles. Začal jsem se smiřovat se smrtí, s tím, že už nikdy neuvidím táty. Jedna slzy se svezla po mé tváři

"Co je?" zeptal se Styles s úšklebkem a já se stále třásl.

"Z-zabijete mě?" Zeptal jsem se vyděšeně a on se jen zasmál. Alespoň že někdo se baví

"Ne, ale mám otázku, Jak se jmenuješ?" Pohladil mě po tváři a já nebyl schopný se ani pohnout.

"L-Louis T-Tomlinson" Byl jsem zoufalý a vyděšený, protože jsem nevěděl co se se mnou stane.

Styles se zamyslel a pak mě přitiskl na špinavou, posprejovanou zeď podchodu. Bodlo mě dosti bolestivě v rameni, ale já to musel vydržet.

"Žádní Tomlinsonovi tady nebydlí a ani nikdy nebydleli, takže se zeptám jinak... Jak se jmenují tví rodiče Baby?" zeptal se a já polkl. Táta Liam mi řekl, že mám co nejvíce zapírat kdyby se mi něco takového někdy stalo, já ale nikdy nepochopil proč.

Styles mě chytl za bradu a silně mi zvedl hlavu abych se mu díval přímo do očí. Bál jsem se čím dál víc a víc. "Zeptám se tě naposledy! Kdo jsou tví rodiče?!" zavrčel mi do obličeje a já povolil

"L-Liam a N-Niall Panynovi" Styles byl spokojený, to se ale nedalo říct o mně. Připadalo mi, že jsem táty, nebo spíše tátu Liama zradil.

"Možná bych tě měl pustit domů, ale nejdříve, chci udělat jednu věc která se ti nebude možná líbit." oznámil mi a pak se svými rty přitiskl na ty mé. Na začátku jsem byl v šoku z toho, že mě právě líbá největší kriminálník Anglie, který by mě v pohodě zastřelil bez mrknutí oka. Záčal svými rty pohybovat a já se neudržel. Začal jsem mu polibky oplácet.

Po několika minutách se odtáhl a já si teprve teď uvědomil, co jsem udělal. Samosebou jsem byl červený až na zadku.

Styles se spokojeně ušklíbl, pohladil mě krátce po tváři a řekl poslední slova "Najdu si tě" hned poté odešel.