Vběhl jsem do domu a hned se zády opřel o vchodové dveře, které jsem za sebou hned zabouchl. Co se to před chvílí právě stalo?! Já se líbal s Harrym Stylesem!? Můj první polibek proběhl s kriminálkníkem!
"Lou? Jsi to ty?" Ozval se hlas táty Nialla, já se s výdechnhtím přebytečného vzduch vyzul a rozešel se s batohem v ruce směr kuchyně, ze které se volání ozývalo.
"Ahoj tati" Usmál jsem se a on se na mě otočil taktéž s úsměvem od plotny na které dělal asi večeři. Miluje vaření stejně jako jedení.
"Tak jak bylo ve škole?" Otočil se zpátky k hrncům a já se posadil na kuchyňskou linku. Místo toho, abych mu odpověděl jsem otevřel lednici, vyndal krabici pomerančového džusu a bez nějakých okolků jsem se napil.
"Školu jsem přežil, nic jiného k tomu říct nemůžu" Usmál jsem se a táta se na mě otočil se smutným výrazem. Věděl co se mi ve škole děje ale ani jeden jsme to neřekli tátovi Liamovi, ten by hrozně vyváděl.
"Zlato, to je mi líto" Pohladil mě po noze a já se usmál. Miluju vztah, který se svými rodiči mam.
"To je dobrý zvykl jsem si, už to vlastně skoro vůbec nevnímám" Položil jsem svou dlaň na tu jeho kterou měl položenou na mé noze a on dal hrnec z plotny.
"Ty moc dobře víš Lou, že já to zažíval na škole také. Vím moc dobře, že to nejde nevnímat. Sice se můžeš tvářit jako že ti to nevadí, ale uvnitř tě to nehorázně bolí" Otočil se ke mně čelem a já si povzdechl.
"Co jsem jim udělal?" Zeptal jsem se smutně a spojil s tátou pohled. Nedokážu si představit to, že byl ve stejné situaci jako jsem já. Tátu mají všichni rádi, je to poště usměvavej a milej chlap.
"Lou... I když jim nic neuděláš tak oni si najdou záminku se k tobě tak chovat. Ty jsi výjimečný kluk a oni se bojí jiných věcí a lidí. Ty, jsi pro ně neznámo a oni neví co od tebe očekávat" Táta měl být určitě psycholog a ne být nezaměstnaný. Chápu, že si táta Liam nepřeje, aby pracoval ale psycholog by mu šel doopravdy úžasně.
"Díky tati, vždycky dokážeš povzbudit" Objal jsem ho a on se jen zasmál. Ten se směje doopravdy všemu. "Jdu se připravit na zítra do školy a budu se chvíli učit" Dal jsem mu pusu na tvář a rozešel se do druhého patra kde mám svůj pokoj.
————————————
"Jsem doma rodinko!" Ozvalo se zavolání táty Liama a já se rozeběhl z pokoje zpátky dolu k vchodovým dveřím a ještě před tím než se táta stačil zout, jsem mu skočil do náruče."Tati já se ti omlouvám" Řekl jsem potichu do jeho ramene a on se na mě nechápavě podíval.
"Co se stalo Loui?" Pohladil mě po zádech a já se zhluboka nadechl. Psychicky jsem se připravoval na to, že bude hodně naštvaný.
"J-já, potkal jsem H-Harryho Stylese a a on on chtěl vědět j-jak se jmenují mí rodiče" Řekl jsem solidně mimo a táta mě postavil na zem.
"Že jsi mu to neřekl!?" Zeptal se naštvaně, já se rozhlédl a hledal tátu Nialla pro menší oporu. Stál ve dveřích z chodby a nechápavě se na nás díval.
"Měl jsem strach! Co bys dělal..." "Nezabíjí nevinný lidi!" Zakřičel na mě a já se přikrčil.
"To jsem měl vědět jak?" Pípl jsem potichu a to, že mě potom Styles začal líbat jsem raději ani neřekl.
Táta si naštvaně vzal do ruky mobil a našel tam nějaký číslo. Vypadalo to, že zapomněl na to, že stojím před ním a jen naštvaně čekal až daný člověk přijme hovor.
"No čus!... No krása, takže to doopravdy víš... Teď mi to řekl... Teď jsem přišel domu!... Mě je jedno kdo koho zabil! Ať to vyřeší třeba Greg!... Jo vzal jsem si ho máš s tím nějaký problém?!... Už to bude tak 12 let ty ignorante... Neptal ses... Boha tady člověk nemůže být doma ani hodinku na oddych jsem tam za 5 minut" Zavěsil a já se na něj nechápavě díval. Co se to právě teď stalo?! Táta má číslo na Stylese, zná se s ním a pravděpodobně i pracuje... Já myslel že je právník!
ČTEŠ
My Criminal
FanfictionTento příběh vypráví o 16 letém Louisovi. Klukovi, který je ve škole šikanován za jeho přirozenou chytrost. Má dva otce, Liama a Nialla Paynovi, ale to nikdo kromě jeho rodiny neví. Všude se představuje jako Louis Tomlinson. Kdo ví co se stane když...