Co se stane, když se dva tak odlišní a přitom tak stejní lidé potkají?
On je všechno, co si holka od kluka může přát.
Je krásný, pozorný, milý ale má tvrdou skořápku.
Tváří se jako drsný, sebejistý a arogantní hokejista, což taky je ale jenom na oko...
Když Jack otevřel dveře vyběhly na nás služebné a začaly nás vítat. Jack mi pomohl sundat můj hnědý dlouhý kabát a dal jim ho společně s tím jeho. Pak mě zase chytl za ruku a šli jsme do jiné místnosti.
Asi to byl obývák, protože tu byla pohovka a krb nad kterým vysela obrovská televize. Nikde jsem ale neviděla nikoho kdo by neměl uniformu a byl podobný alespoň trochu Jackovy. Všichni tu lítali jako pomatení ale jeho rodiče nikde nebyli.
"Lásko a kde jsou tvoji rodiče? Vždyť ví, že si sem dneska měl přiletět." Zašeptala jsem mu do ucha.
"Táta je v pracovně a máma asi nakupuje, teda tohle mi řekla služebná. Oni mě nevítají, i kdybych jim přivezl ukázat, nedej bože, vnouče, tak nebudou stát u dveří a panikařit, kdy asi dorazíme. Takže teď půjdeme za tátou do pracovny a pak ti ukážu dům, domluveno?" Pohladil mě po tváři a i když se usmál, viděla jsem v jeho očích trochu smutku, ale ten by mi nikdy nepřiznal, na to je až moc hrdý.
Zaklepal a ozvalo se hlubokým přísným hlasem vstupte. Takže jsme vešli, tentokrát měl ruku na mém boku a skoro si mě až schovával za sebe.
"Ahoj tati, jak nečekané. Jsi doma!" Ozval se můj přítel s vražedným pohledem mířeným na jeho otce, který si ho vůbec nevšímal a díval se na mě. Tohle se ani nedalo říct dívání, spíš svlékání pohledem. Najednou mi přišla ta sukně až moc krátká a svetřík moc upnutý.
"Jacku, neřekl si, že někoho přivedeš." Říkal mu otec se stále upnutým pohledem na mne. "Jmenuji se Eduard Gilinsky, a vy jste krásná slečno?" Natáhl ke mě ruku.
Jack najednou ztuhl a vyskočila mu žíla na krku, když zatnul pěst.
Páni, opravdu jeho otce neviděl rád. A ještě k tomu když byl jeho otec slizký a už teď jsem věděla, že s ním budou problémy, ale jsem tu kvůli Jackovi, takže musím vystrčit drápky a jeho rodiče si pěkně vychutnat. "Já jsem Valeria Mercado, jsem přítelkyně vašeho syna a slyšela jsem jakou náklonnost chováte k mým vrstevnicím, takže vám řeknu rovnou, že o vás nemám ani v nejmenším zájem, protože šťastnější než s vaším synem jsem nebyla a nebudu." A přijala jsem, s velkým úsměvem na tváři, jeho ruku. Zatím, co se Jack uklidnil a pohladil mě po boku, asi ve znamení děkuju, jeho otec ale nevypadal úplně nejveseleji jako byl před pár minutami. Spíš v šoku a trošku naštvaně, možná trošku víc.
Jack si odkašlal když se jeho otec otočil a mířil zpět ke svému stolu. "Tati, nevím kdy přijede matka a ani na ni nebudu čekat, za chvíli začne večírek, takže já a Val se půjdeme připravit."
Jeho otce na nás něco ještě volal, ale já s Jackem jsme ani minuti nečekali a vyšli ze dveří, od kterých mě Jack začal provádět po domě. A hlavně částí která vedla směr jeho pokoj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
