FØUR

37 4 0
                                    

Byl jsi to ty kdo stál před mými dveřmi s puketem rudých růží..Byla jsem zaskočená že zrovna ty jsi přede mnou s puketem růží..Udělalo mi to velikou radost..ani nevíš jakou a už se to nikdy nedozvíš..Růže jsi mi hned po pozdravu dal do rukou a pak jsi ještě něco hledal ve svých zadních kapsách u kalhot..Vytáhl jsi malou krabičku, kterou jsi následně mi dal..Nechápala jsem v tu dobu nic...Nechápala jsem proč jsi mi to kdy dal..Po čase jsem to chápala víc a víc...Hodně tě asi bavilo hrát jsi s mými city..Možná kdybych v ten den se s tebou nenarazila a nezačal jsi se mnou nějakou tu konverzaci..tak by se to nikdy nestalo..Samozřejmě sem tě jako omámená pozvala dál..Růže jsem pak dala do vazy plné vody..Vázu jsem položila na stůl a šla ti jako vychovaná holka nalít aspoň vodu do sklenky...Donesla jsem ti ji a ty jsi mi poděkoval..Hned po tom co se napil trochu vody tak jsi říkal ať tu malou krabičku otevřu..jako pes který poslouchá na každé slovo jsem jí otevřela a málem mi ukápla slza štěstí..Byl to pozlacený řetízek a na něm iniciály tebe a mě..Hodně mě to potěšilo..ani jsi nevěděl jak..Po tom co jsem tě děkovně objala jsme začali zas naši konverzaci...Jak jsi byl v tu dobu u mě nevnímala jsem čas ani okolí..Jediné co jsem dokázala vnímat jsi byl ty..Jenže pomalu jak jsem s tebou trávila čas tak to vyprchávalo..Už se blížilo čas tvého odchodu..Já tě doprovodila ke dveřím a když jsi už pomalu vycházel ještě jsi se zastavil a dal mi takovou dětskou pusu...Já s vykulenýma očima stala jak přikovaná..Cítila jsem jak se mi hrne krev do tváří..Ihned jak jsem jsi uvědomila že se před ním červenám jsem rychle dala své ruce na tvář..On mi je, ale sundal a řekl že jsem roztomilá když se červenám..Já se u toho ještě víc červenala než bych měla..Potom co jsem se trochu zklidnila tak to udělal zas ale tentokrát to nebyla dětská pusa jako před tím ale cítila jsem jemnost a vášeň..Jak se ode mně odpojil tak mi popřál na dobrou noc a odešel..To byly časy kdy jsem ještě nemusela nic řešit..Jen já jsi tohle vše můžu dávat za vinu..mohla jsem tě odstrčit a pak ti jednu vrazit, ale nešlo to když jsem byla zaslepená..Teď bych to s jakou radostí udělala, ale nemůžu...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Dec 23, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Hey?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat