Život mezi řádky

4.Minulostí neutečete

Nedivte se jestli tam, pak přeskočíme dál, protože mě už nebaví repete. Přeji krásné čtení další kapči.
Marrinett
,,Mě je to jedno. Ale jestli máš problém se rozhodnout, tak si vem černý, protože jde skombinovat s čímkoliv."
,,Okey dík."
,,Nemáš zač."
,,Nechceš už jít?"
,,Proč tak brzo?"
,,Nóóó."
,,Co nóóó?"
,,Za prvé už jsme tu tři hodiny a jsem už unavený z nákupu. A za druhé podívej se za sebe."
Pomocí telefonů se podívám za sebe. A uvidím tam svého bývalého kluka. Nathaliela ,jinak bývalí můj partner ve "práci". Dříve jsem ho doučovala, ale pak to přerostlo něco víc. Jako teď s Adrienem, ale nejsme ještě tak dlouho, abych k němu cítila něco jako k Nathalieli. Tak se otočím, abych jsem věděla jestli je to doopravdy on. Když se ujistím, že je to on. Dojdu k němu a promluvím na něj.
,,Nó nazdar. Proč mě spěhuješ a co potřebuješ?"
,,Ahoj jen tak a chci si popovídat s tebou po tom nějakým pátku."
,,Haha jen nějakým pátku to je skoro rok a půl."
,, Aha a nechceš si ho zavolat? Aby tam nestál sám Romeo."
,,To neni žádní Romeo to je jen kamarád."
,,Aha. Tak proč ty vše udělá, když to uvidí na tvých očí?"
,,Haha."
Naznačím Adrienovi, aby šel za náma.
(N-Nathaliel,M-Marinnet,A-adrien)
M-,,Adriene tohle je můj bývalí...."
N-,,Přítel. Nathaiel. Ale přátelé mi říkají Nathi."
A-,,Nazdar mě zas přátelé oslovují jen Adriene."
N-,,Nechcete někam teď zajít? Mám čas."
M-,,Promin Nathi, ale nám za chvíli jede autobus."
A-,,Ale my..."
Naznačím Adrienovi aby přestal mluvit.
A-,, ...už musíme jít, abych jsme to stihli.
N-,,To je škoda."
A-,,Tak třeba mužem zajít někdy na kafe. Myslel jsem jako všichni tři."
N-,,klidně nemám nábytky. Jedině pokud by to nevadilo Marinett?"
M-,,Ne neva."
N-,,Skvělí tak mi někdy napiš Marinett."
M-,,Neboj někdy napíšu tak zatím se měj."
A-,,Čau"
N-,,Čau zas někdy vy dvě hrdličky."
Co prosím? Jak zas někdy.

Po 5 minutách po rozhovoru
Proč zrovna já musela narazit na něho na takového ubožáka, kterej musí i stalkovat svoje bývalky? Proč já bože proč? Si vyčítám pořád.
,,Jsi v poho?"
,,Jo. Proč bysem nebyla?"
,,Díky tvému bývalého klukovi, kterej si myslí že chodíme spolu."
,,Nechci to teď a tady rozebírat. Tak už pojedem k tobě domů?"
,,Ok hned, tak já zavolám limuzínu."
Adrien
Doma
,,Už jsme doma."
Nikdo neodpověděl. Otec asi je zas v pracovně nebo je někde na cestě asi.
,,Jdu zatím schovat věci."
Oznámila mi Marinett.
,,A kam je chceš teď dát?"
,,K tobě?"
,,To nejspíš není dobrý nápad."
,,Proč? Bojíš se že objevím co nemám?"
,,Jo i ne. Jo, že najdeš moje poklady a staré fotky a ne, že mám už místo pro tvé věci a nechci aby můj otec si o mně začal něco nemyslel."
,,Ok. Tak kam je mám dát?"
,,Ty dveře v pravo od mého pokoje, a nebo levého? Radči půjdu s tebou."
Dojdem k mému pokoji a přemýšlím jaké dveře ro jsou.
,,Tak jaké? Už tu stojíš 5 minut."
,,Zdá se mi že právě, ale nevím jistě."
,,Tak se tam normálně koukni ne?"
,,No jo mě to nenapadlo."
,,Tak jaké?"
,,Tyhle na pravo měl jsem nakonec pravdu."
,,A ty nalevo jsou vod čeho?"
Najednou uslyším někoho kdo jde po schodech. Kdo by to mohl být? Vykoukl jsem, protože mě zajímalo, až jsem viděl kus toho oblečení, tak jsem radši skočil k Mari, abych jsem neměl průser.
,,Co tu sakra..."
,,Ticho nebo tě uslyší můj otec."
Zašeptám.
,,A sakra on je tady. Teď v domě?. "
,,Jo tak půjdem pomalu a potichu do mého pokoje."
,,Tak to bude jednoduché ne?"
Teď jsem mlčel jak myš, protože jsem si uvědomil že otec má pracovnu na levo od mého pokoje a já mám pokoj asi 5 metrů od dveří jeho pracovny, aby mě popřípadě mohl dojít zkontrolovat.
,,Nóóó."
,,To nóóó se mi nějak nezamlouvá."
,,Můj otec má pracovnu hned u mých dveří, tak asi víš ten problém, kterej budem mít až nás uvidí jak odsud zkušíme na tajnačku uniknout."
,,Proč? Tohle je snad nějaká tajemná komnata nebo co?"
,,To je ..."(Pokračování příště)

Sorry že jsem to tak blbě udnul, ale aspoň se budete těšit co tam je za místnost. Anebo to udělám tak, že kdo napíše mi do komentářů zajímaví tajemství o té tajemné komnatě, tak ho asi dám do příštího díla. Tak zatím čau.