Take My Body Downtown (Mature Punk Harry) - CZECH *Překlad ukončen/nedokončeno*

21. chapter ♦ Now, now. Here you are.

Otevřela jsem oči, přičemž jsem si byla vědoma prázdného místa vedle mě. Trochu jsem se zamračila. Modlila jsem se za to, aby si Harry nepamatoval, co udělal včera večer. Nikdy mě ještě nikdo neuhodil do tváře.

Po rychlé sprše jsem vešla do Harryho ložnice, kde panovala tma. Zamračila jsem se předtím, než jsem rozsvítila světlo. Hned jsem zaslechla hlasité zamručení, přicházející směrem od postele. Ležel na ní Harry, na břiše a jen v boxerkách.

„Spal jsi?“ zeptala jsem se ho tiše, během čeho jsem držela dveře oběma rukama, čímž jsem bránila světlu z chodby dostat se do ložnice. Tam jsem světlo zhasla hned potom, co Harry vydal ten zvuk.

„Ne.“ odpověděl chraplavě, zněl, jako kdyby nemluvil několik dní. Trochu jsem se usmála.

„Jsi v pořádku?“ položila jsem otázku a Harry si povzdychl. Převalil se tak, že měl tvář na polštáři. Zavřel oči, když mu dopadlo světlo z chodby do obličeje.

„Jo.“ odpověděl. Bylo vidět na něm, že má kocovinu. Bylo otázkou, jestli mám začít konverzaci o včerejšku nebo ne. Díky tomu by se Harry dozvěděl, co udělal. Nakonec jsem se rozhodla, že nebude nejlepší nápad o tom mluvit – nechám ho odpočívat a spát, dostane se díky tomu z té kocoviny a bolesti hlavy.

„Můžu si vzít nějaké oblečení?“ klepala jsem se, jak jsem tady stála jenom v ručníku, kolem mého těla a s turbanem na hlavě.

„Jo.“ zamumlal Harry a já rychle vešla do jeho pokoje, snažila jsem se být co nejvíc potichu. Jak jsem se tak hrabala v šatníku, ucítila jsem, jak v ruce držím jemné dlouhé ponožky. Usmála jsem se, během čeho jsem držela modré šortky ve své druhé ruce. Ještě jsem rychle popadla tričko, a pak opustila místnost.

„To nejlepší.“ řekla jsem si pro sebe, a pak zavřela dveře, přičemž jsem protočila oči.

Potom, co jsem se převlékla, díky čemu mi nebyla už zima, tak jsem měla na sobě sladké světle růžové ponožky, jeho modré tričko a mikinu s logem kapely, která se jmenovala Blink 182 – z nějakého důvodu, jsem se musela usmát. Sešla jsem dolů po schodech, okamžitě ke mně přiběhli psi a začali otírat svoje hlavy o moje nohy. Usmála jsem se.

Už dlouho jsem neměla chuť k jídlu, proto jsem se posadila na gauč a snažila se zaměstnat sledováním televize. Přitáhla jsem si kolena pod bradu, moje tvář čelila padajícím vločkám za oknem. Povzdychla jsem si. Jak dlouho tady budu? Zavrtěla jsem hlavou a zavřela oči, nakonec jsem začala přeskakovat na jiné televizní programy.

Z ničeho nic jsem uslyšela vyzvánění a můj pohled padnul na telefon. Váhavě jsem přijala hovor.

„Haló, ehm,“ zamračila jsem se, nevěděla jsem, co říct. „Služka Harryho Stylese.“ Proč jsem tak hloupá? Kdyby to byl někdo ze společnosti a já řekla své jméno, ihned by mě tady našla.

„Ahoj, překrásná služko. Věřím, že kdybys byla moje, tak je to pro tebe lepší.“

„Proč voláš?“ zeptala jsem se hned, jakmile jsem poznala Zaynovo hlas.

„ Potřebuju mluvit s Harry, ovšem volání s tebou by bylo o dost lepší.“ protočila jsem oči a přemýšlela nad tím, jestli je to nějaká jeho další narážka. Moc jsem tomu nevěřila, ne proto, že by tu nebylo dost důvodů, ale jednoduše by to bylo moc nereálné – moc jako film.

„Harry je pořád v posteli.“ odpověděla jsem mu.

„Jak to?“ zeptal se Zayn, jeho hlas byl najednou hlasitější. „Musí být v práci za pár hodin.“